Jemniště

Mířit na zámek Vrchotovy Janovice a skončit na Jemništi může jen exot s podobně vytříbeným orientačním smyslem, jako mám já. V rámci přípravy na muzikál o Sidonii Nádherné nechci ponechat nic náhodě a ráda bych navštívila i místa, kde tato pozoruhodná žena žila. A nejen ona, i básní Rilke tu s ní pobýval. I jiní zajímaví muži. Vrchotovy Janovice jsou prostě kulturní oáza.
 Poctivě si tedy na internetu nastuduji, že se jede na Votice, což se, nevím proč, v mém mozku, přehodilo na Vlašim. Asi proto, že obojí je od V.

Jezdím bez navigace, s utkvělou představou, že si tak trénuji stárnoucí mozek, neb cesty, které si sama projedu,si lépe zapamatuji. Je to asi stejně naivní idea jako myslet si, že občasným poskakováním v tělocvičně se propracuji až na olympijské hry. Ovšem některých myšlenek se umanutě držím, tudíž jsem i do Vrchotových Janovic jela jen tak. Když už ovšem byla Vlašim na dohled a kýžený zámek stále nikde, docela jsem znejistěla. Ptát se nebudu, to bych se ztrapnila ještě víc, jedu radši zpět. Když už se motám kolem Jemniště, zastavím tedy tam. Zámek jako zámek.

   Jemniště je hezké, v podstatě romantické , ale za srdce nechytí. Alespoň mě ne. Prošla jsem si barokní areál, víc proslavený svatbami než zámkem samotným, navštívila zdejší cukrárnu a vyfotila načančané okolí. Je to tu všechno takové baroko pro oko,  načerpala jsem tu sílu a jala se pokračovat v hledání svého původního cíle. Když jsem ale na výpadovce zahnula vlevo místo vpravo a automaticky mířila zpátky na Prahu, došlo mi, že dnešek není pro Sidónii Nádhernou stvořený. Tak snad příště. Asi už s navigací. Nebo alespoň s mapou, když už na značení a moji orientační schopnost není vůbec žádné spolehnutí. Jsem si jistá, že jednou zabloudím i na Letné. Do té doby budu studovat život Sidonie Nádherné z knih a třešničkou na dortu pak bude muzikál na letní scéně divadla Ungelt. Prostor Nového Světa, kde se nachází, je úchvatný. Teď už jen abych tam trefila:-). A aby nepršelo.