Nedělní čtení

Dnes nečtu. Ovšem knihy i dneska hrají důležitou roli. Patří k úklidu po sobotním malování (to je také nápad, pustit se do malování v takovém počasí! Přínosnější by jistě bylo začít stavět archu a ne napjatě očekávat, zda vůbec přijde fáze vysycháníJ).

      Kdo kdy maloval menší byt, jistě ví, že tento způsob práce je zcela zvláštní disciplína, než když normálně místnost vystěhujete, vymalujete a nastěhujete.  To je ovšem naprosto bez dobrodružství, napětí a adrenalinu. J)

 Zatímco při této metodě nezbytného úklidu nikdy nevíte, jak to celé dopadne. Zejména, když se ještě pod nohama zdárně motá pes a venku lije jako by měla opravdu přijít potopa světa. Když pak nastane fáze úklidu, nejhorší je to právě s knihami. Najednou se do té knihovny nějak nemohou vejít, jakoby se během svého exilu v krabicích rozmnožily či co? J. Beru tedy každou do ruky, uvědomím si, co vlastně všechno máme doma a co by se třeba dobře vyjímalo v antikvariátu. Pečlivě zvažuji, která si zaslouží návrat do polic a která půjde do světa. Jinak bychom se za chvíli domů prostě nevešli. A inventura přináší nečekané ovoce. Vynořují se zapomenuté poklady, ale také zdvojené exempláře. I z toho důvodu budu mít minimálně další půlrok zákaz návštěvy knihkupectvíJ). 

Protože to potom vede k těmto neveselým koncům. Neumím totiž knihy vyhodit, i kdybych pod nimi měla zavelena zhynoutJ. Odnést je do modrého kontejneru prostě nedokážu. Proto selektuji velmi opatrně, i obdaruji velmi ráda, jen vyhodit neumím. Antikvariáty a školní knihovna snad budou mít také radost.A my doma zase o něco prostorněji. 

                                                            Hlavní pomocník

                                                            prší opravdu neustále

A už zase leje……………L