Za týden už jsem trochu povyrostl. Ale pořád jsem hravý a veselý. Prostě štěně...
zkoumám nový terén
pořádně se rozhlížím kolem
zkusím ty nové hračky
potřebuji si kapku dáchnout
co mi dělá to ucho?
pořád po mě někdo něco chce
že bych zkusil štěknout?
No ten je nádherný :)
OdpovědětVymazatDěkuji. A je to pěkný rošťák:-)
VymazatPan Kubiš, který mi cvičí štěně chodského psa (vypiplaného podle obrázků Mikoláše Alše) tvrdí, že je vzdáleným potomkem hrdiny a naznačuje, že ví, i co se neví. No nevím.
OdpovědětVymazatZatím jsem se snažil Jitce jen rozšiřovat úhel pohledu a dočkal se nevděku, tentokrát asi narazím natvrdo.
Na vstupních dveřích jednoho z domů uchovávám pietně iniciály původních majitelů Anna a František P. Ve složce mám jejich úmrtní listy z Mauthausenu - vyplněné s německou důkladností: zastřeleni ranou do týla a přesný čas - a o dvě minuty později i jejich syn...
Nebyli úplně nevinní, jako tisíce jiných popravených, vzdáleně pomohli a taky se rozhorlovali s jinými sokoly a někdo je udal. Ale stejně.
Voják není hrdina - má to v popisu práce. Vážil bych si více člověka, někoho bez rodiny, který by neřečnil a nezakládal odbojovou buňku s nebezpečím prozrazení nebo zrazení. Nikomu by se nesvěřil. Cíl byl jasný a správný a granáty se užívaly po mobilizaci k trhání pařezů. Nepotřeboval by strategické pokyny generálů, spolubojovníky s vysílačkami neohrožoval by rodiny potřebou ubytování. Jen by ráno vstal, na vyhlídnutém rohu si početl noviny, hodil granát a vzal nohy na ramena. Pravděpodobně by přežil, i většina ostatních a kdyby ho přece jen rozstříleli, hněv by se vyčerpal na jednom anonymním ´vyšinutém´ civilovi.
O mnoho let později by vznikla knížka a la Erskin - vnímavou ženu by v noci navštívil inkubus a ona se pak vydala za jeho příběhem, až by nakonec přes propast věků jejich duše splynuly.
Jé! to už se těším.
Nenarazíte, nebojte se. Dnes jste mě dokonce rozesmál. Začíná mě ta hra na tajemno bavit.....
VymazatA k tomu názoru na hrdiny, z části (možná velké) s Vámi souhlasím. Tyto dva ale,ač vojáky mající to v popisu práce, za hrdiny považuji. To tak nějak mám.
Ale s tím zbytečným řečněním souzním naprosto. A nejen v době válečné:-)
A inkubus přes propast věků, ten mě tedy dostal:-)
Hafan nádherný, anonym záhadný, že by kousavý?.-D
OdpovědětVymazatVypadá to tak. Obojí.:-) Hezký večer:-)
VymazatJitko,teda ufff :-).Nebyla jsem tu snad sto let a koukám jak zjara na nového člena...až jsem se lekla,že Zachariáš není a já to nevím....Mám radost,že tomu tak není.
OdpovědětVymazatŠtěně je kouzelný :-) .