Pokušení na Velký pátek

Letos jsme doma zkusili Velikonoce zahájit filmovou projekcí. Počasí pořád není úplně jarní, tudíž spočinout v klidu před zajímavým filmem se jevilo jako příjemná alternativa. A jelikož jsem se také trochu inspirovala jedním z blogů, šlo dnes o filmy s křesťanskou tematikou. Mela Gibsona a jeho krvavé Umučení Krista jsme raději nezkoušeli, ale došlo na skutečnou klasiku. Poslední pokušení Krista od Martina Scorseseho není až tak snadné dneska zakoupit, pokud to nechci někde podloudně stahovat. Ale nakonec se někde ve skladu našel a přišel chvíli před Velikonocemi. Prostě dokonalé načasování. Tudíž pátek mohl být nejen Velký, ale i filmový. Já třeba tento klasický kousek dosud neviděla. A tak byl pro mě příběh podle knihy Nikose Kazantzakise zároveň i premiérou, ač jde o film osmdesátých let. Takže tady asi nebudu nosit dříví do lesa, neb ho asi každý zná. Jen několik velikonočních pocitů, které film přinesl. Emoce, jiný úhel pohledu, zamyšlení. Líbilo se mi to, moc. A rezonuje to, pořád. A tak to má být. Je to pro nás nová velikonoční tradice, a rádi v ní budeme pokračovat.  A jestli náhodou nejsem jediná, kdo Poslední pokušení Krista neviděl, tak doporučuji. I když, ono se to dá vidět vícekrát, což také hodlám udělat. Ale velká premiéra na Velký pátek je prostě jen jednaJ