Čeština

Fascinuje mě, jak najednou mnozí lpí na češtině.

 „ Neumí čéésky…….“ vybavuje se mi stará hláška z kdysi kultovního filmu, a marně přemýšlím, kdo je v této současné story šašek a kdo královna. No, ono se to nabízí, ale někdo to třeba vidí z jiného úhlu. Já mohu jen kroutit hlavou, co je to zase za vymyšlený a prazvláštní argument. Nechci se pouštět do vychvalování jednoho či druhého hradního kandidáta, v daný okamžik mě zaujala jen čeština. Právě ta čeština, kterou stejně většina národa pořádně neumí. Stačí si poslechnout zpravodajství, přečíst noviny či pohlédnout na nějaký živý výstup našich akčních reportérů. Projevy z politického spektra by pak mohly v učebnicích sloužit jako ukázka nejhoršího slangu či gramatických prohřešků. Možná i ukázkového argotu.

 A to nemluvím o těch, co píší na net či FB,ti se česky mnohdy projevují tak, že to vypadá, že je minula i základní školní docházka, co se gramatiky týče. O smyslu dnes raději polemizovat nehodlám. 

    Při pohledu do historie je zřejmé, že ani Přemyslovci na Hradě nemluvili česky, minimálně ne dobře česky. Otec vlasti měl německý původ, byť se hlásil k tomu českému. Asi dobře věděl, jací budou jeho potomci a že by ho zcela jistě neprohlásili Otcem vlasti,  o titulu největší Čech ani nemluvě, pokud by byl původem Němec. A bylJ. Habsburkové česky nemluvili zcela jistě. A pokud ano, uvádělo se to jako velmi zajímavá anomálie daného panovníka. A tak bych mohla pokračovat do nekonečna.  Skoro bych si i vsadila na fakt, že i Masarykovi se do řeči vloudil nečeský akcent, který by dnes mohl rozpoutat veřejnou diskusi.  J. 

V době, kdy si hrajeme na Evropskou unii, tedy jednu velkou rodinkuJ, nám najednou vadí špatná nebo žádná čeština?  Což mi přijde jako paradox. V zemi, kde spisovná čeština je takřka tabu, protože všichni chtějí mluvit „jak jim zobák narost,“ gramatiku neovládají, stylistiku pak už vůbec ne, když spustí nářečím, nedomluvíte se ani v jižních Čechách, o Moravě nemluvě. Dítka školou povinná už skoro česky naučit nelze, a když, je to opravdu boj s větrnými mlýny Všude plno anglikanismů a náhle tak dojemný zájem o češtinu. To jsou ale paradoxy. Řekla bych, že typicky české. 

A teď jen doufám, že ve svém apolitickém textu nemám žádnou hrubku. A jdu opravovat diktátyJ