Expreska

Trpím nějakým letenským syndromem.  Pravda, někdo by to nazval asi lenostíJ, ale letenský syndrom zní tak vznešeněji. Jeho podstata tkví v tom, že nerada opouštím Letnou. Nakupuji tady, chodím do kina, a co se týká restaurací, tak to je Letná takřka ráj. Proto jsem nejradši, když všichni přijedou na Letnou za mnou, protože Letná je takový stát ve státě a já jsem opravdu, ale opravdu línáJ přesouvat se někam do města (jak se v místním slangu označuje cesta do centra Prahy nebo třeba na nákupy do PalládiaJ).A co není na Letné, jako by nebyloJ. A nyní se tam objevila i posilovna. Ne snad, že by dříve nebyla, ale v tomto případě jde o tzv. Expresku, kde cvičíte jen půl hodiny- sice intenzivně, ale krátce, a jde o síť posiloven pro ženy. Tudíž Vás nevyvádějí z míry namakaní sportovci, kteří by se pohrdavě pásli na Vašich špecích a nevytvarovaných partiích. Věděla jsem o této síti už dávno, ale nebyla na Letné, tudíž pro mě neexistovalaJ. A ona už na Letné je a tudíž mi nic nebránilo ji vyzkoušet.  A je to zajímavá zkušenost, byť nevím,zda se mi stane návykem.  Půl hodiny tam poskakuji a snažím se cvičit na posilovacích strojích, které údajně mají mít dokonale úžasný vliv na naše svalstvo a postavu. Nu, jsem zvědavá, kdy se to projeví. Zatím mě spíš každý sval v těle bolí. Expresně jsem se odrovnala. Ale zase si mohu bez výčitek dát dobrou večeřiJ
  Ovšem nelze nostalgicky nevzpomenout na gymnaziální léta, kdy nás profesorka Burešová „týrala“ kruhovým tréninkem, ze kterého jsme se ulejvaly, jak to šlo. „Obviňovaly“ jsme ji, že nám chce "zatlačit prsa do podložkyJ." Puberta je hrozná dobaJ. 
A na starý kolena za podobné „týrání“ v kruhovém tréninku  budu platit. Nu, svět se prostě točíJ

P.S. Ne snad, že bych svým rádoby tělocvikem chtěla oslavovat sto padesáté výročí Sokola JJ

To jsem zjistila až ráno, že dneska bratři Sokolové slaví.Přišlo mi to jako zajímavá náhodná souvislost J J

Že na jejich počest cvičím. NáhodouJ

Zdar ..J J

PPP

Soutěž

  Naše jarní prázdniny letos nedělají čest svému jménu, jde spíš o nepovedenou variantu prázdnin zimních. Mrazy nás i uvěznily doma, původní plán odjet někam do hor vzal za své. Rozhodně nemohu trávit své volno někde v místech, kde teploty lámou ony mrazivé rekordy, stejně jako jsme nechtěli riskovat, že nám doma něco zamrzne. Stačí, že už máme zmrzlý úsměv. Teď zas pro změnu zapadáme sněhem, což se mi ale zdá lepší variantou předchozích brutálních mrazů.Prázdninové volno tak jako tak trávíme v Praze
a mě tím pádem trochu berou roupyJ. Chci tedy znovu soutěžit. Tentokrát čistě jen pro Třídní knížku, která bude mít 28. března křest a ten den také bude mezníkem v naší hře. Fotografické hře. Soutěž je o tom, zda se někomu povede vyfotit Třídní knížku v knihkupectví.
 A jelikož víme, že ne všude je k dostání, je to úkol vskutku obtížnýJ.  Samozřejmě, může být i Jan Heřman nebo Odnikud nikam, to se jednou schovávalo mezi Nerudou a Němcovou, vskutku luxusní společnost. Tu fotku mám samozřejmě schovanouJ, ale rozhodně netrvám na tak noblesním prostředí. Stačí, když bude záběr z knihkupectví, kde lze knihu koupit. Prosím posílat na mail, před křtem je pak všechny vystavím a proběhne hlasování. A vítěz? Dostane knihu, samozřejměJ 

A pokud se vítěz dostaví na křest do galerie U Prstenu v Jilské ulici, bude k tomu ještě i nějaké překvapení. Tak snad je o co hrát...?J
         ????????       

Valentýn

 Dnešní datum sice vybízí k valentýnskému zamyšlení, ale stávající mrazivo vede moje myšlenky úplně jiným směrem, než k nějaké vášnivé erotice. Navíc, jsem vyznavač spíš prvního května a to nikoli, jako svátku práce, ale svátku zamilovanýchJ. Valentýn je pro mě stejný import jako děda Mráz a toho tedy opravdu nemusím. Proto moje zamyšlení nebude valentýnské, ale futuristickéJ, respektive půjde o upoutávku na příští měsíc. Březen bude nejen měsíc knihy, ale také měsíc, kdy si připomeneme neblahé výročí vzniku Protektorátu a také sedmdesát let od začátku vystěhování. I proto bude přesně za měsíc moje autorské čtení věnované tomuto tématu. Již jsem o tom tady psala, ale protože jedním ze zásadních úkolů je nalákat do kavárny Alchymista posluchače a hosty, budu se tomuto tématu věnovat častěji. A začínat se má přes žaludek, tak mohu potvrdit, že u Alchymisty mají vynikající dorty a skvělou kávu. Tudíž si pochutnáte. I výběr mají pestrýJ. A u kávičky se pak dá vyslechnout i úryvky z Odnikud nikam. Těším se na naše setkáníJ.Přesně za měsíc.

Pražská MHD

Pražská MHD mi už dlouho leží v žaludku. Ne snad její nevytápěné a bezdomovci zamořené tramvaje, či metro, které mě doveze do Letňan jen ob dvě soupravy, protože si zase někdo namastil kapsu na něčem, co v praxi nefunguje. Vadí mi asi její vedení, nebo managment či kdo dělá tak skvělá rozhodnutí a přitom je, jako vše u nás, co jen trochu zavání vysokým postem, nekompetentní, odtržené od reality a má jen jeden cíl. Co nejvíc se obohatit na úkor prostých daňových poplatníků, tedy nás, kteří si to z mě neznámého důvodu stále necháváme trpně líbit. Předražená pražská doprava teď zase odhalila jednu svou tvář, která sice proběhla médii, ale jak je dobrým českým zvykem, nikdo to řešit nebude a nedej bože, aby někdo nesl odpovědnost. Proč také, že? Nejmenované maminky vysoce postavených synků, které najednou v důchodu vydělaly velké množství peněz, už mají své luxusní domy, peníze jsou tedy bezpečně uloženy, tak co by se řešilo, že? Nějaká odpovědnost, morálka, transparentnost, nejsou to snad cizí slova, která do politiky a českého vysokého managmentu nepatří?  Vláda nás vyzývá, ať šetříme. Nechci polemizovat o tom, zda šetří ona či ne. Šetřit musíme my, prostí voliči! Že peníze z našich daní odtečou v naprosté tichosti do soukromých kapes ,nikdo neřeší. Proč také řešit problém státní kasy na její výdajové straně, když jednodušší je nakapsovat se na té příjmové, že? Jako v MHD, která zajistí soukromou firmu bohatou provizí a pro prosté cestující ( rozuměj : ty blbce, co jim to platí) zruší a zkrátí tratě. Aby ušetřila. To je, panečku, logika po česku. Nebo alespoň po pražsku, podle dopravního podniku. Tudíž  třeba my na sedmičce, krom jiného, například přijdeme o jednovozou patnáctku, která chudinka tak zatěžuje dopravní podnik, že ji  prostě musí zrušit. Z Letné se dá na metro totiž docela dobře doběhnout.....

Devátý dotek

Dnešní nedělní čtení jsem zasvětila

                                                          Devátému doteku

Jde o četbu emočně náročnou, tudíž jsem ji nemohla vsunout někam mezi vaření večeře a opravy písemek, do nějaké těžce urvané chvilky. Kniha si vyžaduje – respektive já si na ni vyžaduji, klid, čas a prostor. Nu a mrazivý víkend podobné rekvizity nabízel a v podstatě sám si vyžádal mrazivý příběh. Respektive mrazivě vášnivý. Ponořila jsem se do vyprávění, které sice z blogu už znám, ale jeho zpracování mě znovu dostalo.  Nemohu napsat nic nového, vše už o této knize napsáno bylo. Snad jen odkaz na Kosmas na uživatelské recenze, které, myslím, dokázaly vystihnout vše. Tak pokud jste náhodou ještě nečetli, neváhejte. Opravdu je to něco, co s Vámi pohne...

Diktatura

   Tak mám čím dál neodbytnější pocit, že je tu zpátky a v plné parádě. Jen to není diktatura proletariátu,ale peněz, hlouposti, arogance a násilí. Tedy skoro totéž, co tu bylo, jen ta ideologie není tolik akcentována. Nejsem rozhodně přívržencem minulého režimu, ba naopak. Rok 89 jsem dokonce vítala s mladickým nadšením a věřila tomu, že je to skutečná revoluceJ. Nu, v mládí člověk snadno uvěří různým nesmyslům.  Dnes s úžasem sleduji naši rádoby moderní realitu a cítím se jak někde ve skanzenu. Skanzenu morální bídyJ - to mi tak nějak naskočilo, je to asi z nějaké písně či odkudJ. Když zkusím takovou nenáročnou komparaci, velmi, ale velmi jednoduchou, tak dřív vás režim zničil za prosté tvrzení, že prezident je vůl!  Nechci polemizovat nad jeho pravdivostí, chci jen konstatovat, že je to hloupost. Dnes vás režim zlikviduje, když dlužíte stovkuL - co stovku- stačí nezaplatit poplatek za naši mizernou lékařskou péči, a díky exekuci jste rázem na mizině! Druhá hloupost. A nedovolali jste se tehdy, nedovoláte se ani dnes. Exekutoři a jim podobní jsou stejně nedotknutelní, jako byli dřív agilní soudruzi z uličních organizacíJ. Ideologickou diktaturu vystřídala diktatura ekonomická, v čele státu jsou stále nemorální, zkorumpovatelní kariéristé, kterým v žádném případě nejde o nějaké vize, nedej bože o stát či lidi v něm žijící. Jediná jejich vize je, vytřískat z toho pro sebe co nejvíc, dle hesla,po nás potopaL. Už od Mnichova jsme pod trvalým diktátem, respektive s hlavou pod vodou, s kratičkými okamžiky na nádechJ . Nyní bych ale řekla, že se už topíme. A záchranný kruh v nedohlednuL. Snad jen nějaká archa, ale i ta potřebuje stavitele. A ten je možná podplacený, aby nevyplulJ. U nás to totiž takto funguje...

Semetrika

Naučila jsem se chodit do sauny. Ne, že bych dřív nechodila, ale vydala jsem se cestou pravidelnosti nejen ve stravováníJ, tudíž jsem nyní v sauně častějším hostem. Přistoupila jsem k saunování zodpovědně, nastudovala si správný postup a přijala za své myšlenku, že jde o očišťovací a relaxační proces.  Velmi příjemná očista ducha i těla, místo pro meditaci a odpočinekJ.

 Žel, zdá se, že pravidelnost přináší i trpké ovoce, neb abych docílila potřebného klidu a oddychu, budu zřejmě muset saunovací prostor změnit. I další hosté provozují pravidelné návštěvy a pro některé z nich jsem se bohužel stala známou figurkouL.

Potřebuji totiž klid. A ne všichni jsou ochotni ticho v sauně dodržovat. Tudíž jsem se stala semetrikou! L. Paradoxně zároveň ale i tou paní, co zjedná pořádekJ.

Semetrikou logicky pro ty řvouny, což jsou, pánové prominou, ale jen uřvaní chlapiL, a samospasitelnou paní pro ty, co trpí mlčky a neumí tlučhuby utnout. Ono to mnohdy neumím ani já, neb oni se nedají, a pak musím prchat. Špičkou v tomto oboru jsou dva pánové v letech, kteří si snad našli moje termíny, protože ať se snažím, jak se snažím, fikaně měním termíny, stejně na ně vždycky narazím. Jsou jak Pat a Mat, kteří prostě neumí šeptat. A kdo má ty kecy poslouchat. O jejich opravované chalupě, autu na leasing, levných nákupech v Německu či problémech s erekcí bych mohla napsat sociální román. Problém je v tom, že mě ani nikoho jiného to nezajímá, což je chasníkům zjevně jedno. Ke svým verbálním orgiím ještě přidávají narážky na mě, jako: „ pozor, teď musí být ticho“, čemuž se vzápětí hurónsky zasmějí.  A to ještě neví nic o mé profesi, to bych byla semetrikou na  druhouJ. Vím, mohla bych kontrovat lacinou narážkou na divadlo s malým kašpárkem, ale to by mě pak mohli utopit v bazénu, a nikdo by si toho nevšiml, jelikož by to dokonale zamaskovali svým řevemJ,kterému oni říkají rozhovorL.

Tudíž nastává slovní přestřelka, která končí tím, že moudřejší ustoupí a já jdu relaxovat jinam. Tam se mi zase dostane poděkování, že oni to také tak cítí, ale do konfliktu se jim nechce. No, mně také ne, ale když chci relaxovat v klidu, musím pro to něco udělat. I když nejlepší by asi bylo nahlásit Pata a Mata na recepci a do sauny jim zakázat přístup. Což patrně neprojde, tak budu muset ustoupit trvale a najít saunu jinou. Tišší. Nebo s tolerantnějším spoluosaunovníky.