SIlvestrovské ohlédnutí

Nový rok je právě týdenní nemluvně. JNo, na nemluvně už toho řekl poměrně dost Ja ne vždy je to příjemné. Nicméně, ten týden ještě k malému ohlédnutí za minulou sobotou, respektive do loňského roku, svádí. Tak tedy krátká procházka silvestrovskou Prahou, která - bohužel- místy až příliš připomínala ruskou kolonii. Ruština se prostě linula odevšud. Při pozorném sledování - a že ruštinou vládnu - jsem žasla, kdo všechno dneska může dělat průvodce. Takové blbosti, jaké jim tam přes mikroport licencovaní průvodci sdělovali, se ani nedají publikovat.JStejně, jako jejich čecho-ruština. Davům znuděných turistů to ovšem bylo šumák. Hlavně, že byli na Silvestra v Praze, aby ukázali, že na to mají. J

   Raději jsme tedy volili tišší uličky, byť davům,jak praví fotografie, se mnohde uniknout nedalo. J.

Pražské Jezulátko nezklamalo. Zajímavý Betlém a relativní klid.Mám ten kostel ráda J

I u Panny Marie pod řetezem byl klid a pohoda

Na Karlově mostě ovšem nikoli. Jít sem se ukázalo jako osudová chyba, nicméně zdárně jsme se přes ty nekonečné ruskojazyčné davy proboxovali do klidnější staroměstské části. J

Někteří invalidé se opravdu nemají špatně. Ovšem mladík, který z auta vyskakoval, vypadal docela zdravě. Že by nějaký úplateček.....?Nu, nebuďme škarohlídi,invalidům budiž podobné vozítko přánoJ

A zbylý pel mel jen tak bez názvu... J J

Zahradní slavnost

Aneb novodobý rukopisJ Nebo spíš Rukopis.Kdysi dávno odbornou veřejností hýbal (a možná i dnes hýbe) spor o Rukopisy, které objevila dvě děvčataJ- jak praví České nebe- Hanka a Linda. Záhadná místa nálezů, jako je stará almara či úkryt pod vazbou staré knihy ve mně rázem evokovaly nedávný nález Havlovy Zahradní slavnosti. Ležela léta v peřińákuJ. Aniž bych byla hnidopich, nedovedu si představit, jak něco leží léta v peřiňáku a nikdo si toho nevšimne? Což se doma neuklízí? Nepoužívají peřiňák? Nebo peřiny?  Je to v podstatě zbytečná glosa, nic tím nesleduji, jen mě prostě zaujalo, že v době celonárodního humbuku kolem Havla, kdy všichni honem kupují jeho knihy a chodí na jeho hry, kterým stejně polovina národa nerozumíJ,se záhadně objeví jeho Zahradní slavnost. Jako rukopis jistě vzácnost. Mně ale víc připomíná Rukopis, kterému svého času šlo o slávu. Vlastní i národníJ Dnes to budou asi peníze, o které půjde. A určitě ne o ty národníJ

Někdy se prostě moc nedaří:-)

Dnešek byl zasvěcen dobročinnosti, šla jsem dávat krev. Tudíž jsem si ráno hezky přispala, abych měla dostatek sil. Sil jsem poté měla na rozdávání, protože jsem se ještě před odchodem vrhla na úklidJ. Ovšem  naspaná energie byla nějak nerovnoměrně vydávaná a tudíž, celkem nečekaně, vzaly za své dva hrnečky a aromalampa, tudíž jsem raději další destrukci odložila na později Ja vyrazila. Zvolila jsem tramvaj, protože na Karláku se špatně parkuje. Spořádaně jsem si označila jízdenku, protože jsem zbabělec. Ráda bych na protest proti předraženým cenám jízdného MHD jezdila načerno, ale slušné vychování mi v tom brání. Podřimující bezdomovec v rohu špinavé tramvaje zjevně podobnými pocity netrpěl, ale to je v Praze běžné. Platí jen ti slušní. Tak jsem si označila jízdenku, natáhla rukavice, abych se nemusela ničeho dotýkat a čekala. Tramvaj nejela. Prý nějaká porucha. Tudíž jsem dvacet minut ze své zaplacené půlhodiny prostála na místě. Novou jízdenku už jsem nekupovala, to bych si už vyhádala, ale nikdo mě nekontroloval. Dostala jsem se tedy do nemocnice s mírným zpožděním, ale tady byl klid. Klid do té doby, než se mě sestřička pokusila vysát. Nešlo to. Nějaká poruchaJ. A tak rejdila jehlou v mých cévách nebo žiláchJ a nic. Trochu jsem se obávala, že přijde nevolnost, jelikož mi to sledování jehly pod mou vrásčitou kůží nedělalo dobře, ale skončilo to jen důkladným orosením čela. Pak přišla jiná, zajela ještě hlouběji a už to teklo.  Na paži se mi ovšem vytvořila boule velikosti ořechu a odcházela jsem s ujištěním, že tam bude modřina. A jeJ. Nicméně, účel byl splněn a šla jsem se občerstvit. Tam pro změnu nefungovala pokladna, takže abych si užila za svých šedesátJ, musela jsem si pěkně počkat. Kupodivu, moje nervová soustava dosud nevykazovala žádné známky vzteku, jak je mým zvykem, nýbrž dokonce vyloudila shovívavý úsměv. Překvapivé! Nakoupila jsem a vydala se do větrného města, kde jsem se pečlivě vyhýbala letícím předmětům, které jsem potkávala v poměrně velké frekvenciJ.  Cestou rozvrkočenými ulicemi jsem zjistila, že Třídní knížka je pouze v Dejvicích. Ale prý bude, ujišťovali mě všude. Nu, Kosmas zjevně trpí novoroční odstávkou, snad se také někdy probere a začne fungovatL. A aby toho nebylo málo, začalo pršet. Deštník byl nepoužitelný, tudíž jsem po vzoru elegantních žen sáhla po šátku. Nečekaně silný poryv větru ovšem lehce rozvázal můj rádoby elegantní uzel, uvolněný šátek mi zakryl oči a já ztratila pojem o prostoru před sebou. Ze setrvačnosti jsem proto vstoupila do cesty rozjetému kočárku s dvojčaty, který mě málem knokautoval. Naštěstí spěchající maminka cítila určitý podíl viny také, tudíž se nestrhla žádná slovní potyčka a spořádaně jsme se rozešly bez viditelných zranění. JŠátek jsem poté pro jistotu uvázala na babku, čímž jsem pozbyla veškeré elegance a ztratila poslední zbytky sebejistotyJ, ale zase jsem nezmokla.  Domů jsem se tedy dopotácela nejen vysátá, ale i vyvátáJ a jsem ráda za bezpečí domova. Do žádných riskantních transakcí už se dnes pouštět nehodlámJ

Třídní schůzky

Ne snad, že by šlo reflexi dnešního dne, byť i na dnešek připadly u nás třídní schůzky. Byly ale úplně jinéJJJR Rodiče byli milí, vstřícní, příjemní, hezky se s nimi v novém roce povídalo. Jen jestli si to budou myslet i jejich dětiJ.Pro mě to ale dnes byla příjemná, společenská záležitost.
Jsem  ale přesto příliš vyčerpaná, a než abych tvořila nějaký smysluplný text, ponechávám tady ukázku z mé Třídní knížky ...Když už distribuce vázne, nechť se ke svým čtenářům dostává alespoň po kouscích

L L

...............

    Kdysi jsem si myslela, že z třídních schůzek jsou nervózní jen učitelé, pak jsem ale mluvila s kamarádkou, které z třídních schůzek vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Vždycky se strašně bála, co bude, kdo ji zas vynadá, nebo ztrapní před celou třídou. Říkala, že týden před schůzkami nespí nervozitou. To byl pro mě překvapivý pohled z druhé strany. Také jsem mívala trému před třídními schůzkami. V mládí, kdy většina rodičů byla starší než já, a vyprávějte jim pak nějaká moudra ohledně výchovy? Dnes už to rozhodně neplatí, a abych našla rodiče staršího než já, musím se hodně snažit.

Některé školy prosazují strategii scházet se co nejvíce, a pak mají třídní schůzky poměrně častou frekvenci.

Člověk nemusí být ani statistik, a přesto ví, že všeho moc škodí. Většinou rodiče nemají čas lítat tak často do školy, a pokud dítě nemá problémy, vidí to i jako zbytečné.
To je vidět i na rodičovské účasti na třídních schůzkách třeba v čase adventním.

„Prosím, sdělte rodičům prospěch jejich dětí,“ přikazovala nám ředitelka na poradě, která se konala celé odpoledne, aby pak zjistila, že polovina kantorů nemá dostatečné množství známek pro klasifikaci. Než ale vystartovala k verbálnímu protiútoku, jakýsi odvážný hlas se ozval z roku sborovny:

„Stejně nikdo nepřijde, tak je to zbytečné.“

Zbytek porady panovalo dusno. Když schůze skončila, pomyslela jsem si něco o promarněném čase a šla připravit třídu na setkání s torzem rodičovské veřejnosti. Sotva udeřila stanovená hodina, začali se rodičové trousit. Když jsem se pokusila schůzky slavnostně zahájit, dorazili další opozdilci. A po třetím, zdánlivě už úspěšném zahajovacím pokusu, zazvonil někomu mobil, takže jsem zase musela zmlknout.

Nešlo ale o hluboké ticho. Jeden tatínek řešil pracovní spor a dvě maminky hledaly místo, kde sedí jejich bobánek. Když našly, mohli jsme konečně začít. 

Jeden zvídavý otec se překvapivě rozhodl, že začne opravdu u pramene a zeptá se vedení, co bude dál. Kýžené odpovědi se ovšem nedočkal. Nebyl, kdo by mu ji poskytl. Ve škole bylo jen pár rodičů a dezinformované učitelky. Zřejmě se vážně čekalo, že nikdo nepřijde. Vysvětlování proto zbylo na mamince, pověřené nevděčnou funkcí členství ve školní radě. Držela se logiky, co je napsané, platí. To museli uznat i rebelující nespokojenci. Zvláště, když vzali v úvahu, že tady chtějí studovat jejich děti. Ze školy přesto odcházeli s pocitem frustrovaného badatele, který nenašel odpovědi na své otázky.

Ne, že by se nesnažili. Někdy ale snaha nestačí. Je třeba vidět konkrétní výsledky. A ty velmi často bohužel nikdo nepojmenuje. Tím se ovšem objasňuje častá frekvence třídních schůzek. Čím víckrát se vidíme, tím větší je šance, že se něco dozvíme. A přitom by pomohla maličkost, taková elektronická žákovská knížka by dokázala odbourat třídní schůzky téměř na věky. Ovšem je třeba ji začít používat.

Možná by bylo načase atmosféru odlehčit nějakou veselou poznámkou, aby rodiče měli o čem diskutovat. Nad sdělením, že:

„ Plival na schodišti na níže postaveného učitele vyššího ročníku, čímž snížil jeho vážnost,“ by se určitě na třídní schůzce diskuse rozpoutala.

Krocení dravé zvěře

Či jiné podobné úkony připomíná návrat dětí do školy po prázdninách. VždyckyJ. Pravdou je, že čím delší volno, tím je to horší. V tomto směru tedy letošní kratičké vánoční prázdniny mnoho škody nenadělalyJ, i tak to ale stálo za to. Všichni si musí neodkladně sdělit svoje zážitky, pochlubit se vánočními dárky či vylíčit průběh svojí nové vánoční láskyJ. Kam na ně s nějakým učením. Zvuková intenzita vzájemného sdělování s postupujícím dnem vzrůstá, takže krátce před čtvrtou má jeden hlavu jak pátrací balónJ. Zítra snad bude podstatné sděleno a hladina hluku se ustálí na přijatelné míře. Pokud se o slovo nepřihlásí řemeslníci, kteří u nás měli budovat v letních měsících, a místo toho,jak je dobrým českým zvykemL, využívají nečekaně teplé zimy k tomu, aby nám sbíjeli a mlátili za okny. V době pololetních písemek obzvlášť pikantní. Jakoby vánoční pauza ani nebyla, hektika loňského roku je tu zpět s plnou parádouL

Nečekané volno

Nějak jsem si mylně zafixovala, že i škola je běžné pracovištěJ a automaticky předpokládala, že dnešek je prvním pracovním dnem i pro nás. A ejhle, neníJ. Nepřišla jsem na to sice až dnes, jak by se mohlo zdátJ, ale dá se říci, že skoro ano. Krátce před svátky mě na to upozornily děti, kterým jsem ovšem vytrvale tvrdila, že už v pondělí. Nakonec jsem se nechala přesvědčit, zeptala se přímo u pramene, tedy v ředitelněJ a zjistila jsem, že mám vánoční dárek navíc. Prázdninové pondělí. Dnes si ho tedy užívám. Volný den na prahu nového roku. Doma je zvláštní klid, nastává takový útlum po tom vánočním a novoročním veselíJ a klid já rádaJ

Pavouk v síti

Pavouk v síti se také ocitl mezi mými vánočními knihami. Autorku Magdu Váňovou moc ráda čtu a tak jsem se těšila. A jako obvykle, nezklamala. Mě tedy ne. Četlo se to moc hezky, byť mnoho hezkých lidských vlastností se v jejím novém příběhu neskrývá.  V anotaci se  píše, že Magda Váňová ukazuje svým hrdinům, kudy ven z nenasytných citů, zbožných přání a pokryteckých pastí. A že jich autorka umí pojmenovat.  Příběh Bely a Radima je pro prázdninovou relaxaci jako dělaný, i když pro slavnostní, novoroční náladu se tak úplně nehodí. Příliš syrově tam popisuje záludnosti mezilidských vztahů a chceme-li v novém roce být naladěni na vstřícnou vlnu, cynický podtón knihy není pro start do nového roku tím nejvhodnějším. Ale zase lepší, než si nasadit růžové brýle. Pavouk v síti je prostě zajímavá kniha. A můžeme si společně třeba přát,ať v letošním roce v žádné síti neuvízneme:-)