Chlapečci ve sprše

 Občas přemýšlím o nekritičnosti některých matek, které tak ochranitelsky pečují o své chlapečky, že je nenechají na krok o samotě.  

A berou je s sebou kupříkladu i do dámských sprch v bazénu. 

Někdy mě napadá, zda těm malým klukům nezpůsobují až trauma.

 Neřeším úplně malé děti, chápu, když maminka přijde plavat s mrňousem bez partnera, jinak to nejde. Ale čím dál častěji narážím na kluky, dle mého odhadu šesti, sedmi, osmileté, onehdá tam dva vypadali jako dobře desetiletí. Naposledy tam jakási matka vláčela dobře čtrnáctiletého. 

Šli se osprchovat spolu s mámou / a současně s řadou dalších žen různorodého věku, od puberty do penze/. Někteří zvědavě poulili očka, někteří se rozpačitě drželi mámy za ručník, některým to bylo fuk. 

Ne, že by mě to pobouřilo, spíš zaujalo. Co to asi udělá s jejich psychikou? Některá odhalená těla totiž podle mě mohou způsobit takovému chlapečkovi doživotní trauma.

A co to dělá s jejich samostatností, když v sedmi letech nezvládnou samostatnou šatnu?

  Pokud vím, malé holčičky do pánské sprchy v bazénu nechodí, a to ani v případě, že tatínek přijde plavat sám. Většinou někoho požádá, aby dívku převedl přes dívčí šatnu, alespoň to je moje zkušenost. Ostatně, nějak si neumím představit takovou prvňačku v prostoru plném nahatých mužů všech věkových kategorií.

V případě chlapečků to asi mají současné maminky jinak.

   Ostatně, ono je to podobné i případě wc. Často vedou kluka k tomu, že se prostě vyčurá tam, kde to na něj přijde. Nedávno jsem podobnou diskusi zachytila na sociálních sítích, kde jakási maminka lynčovala učitelku ve školce, že to jejímu chlapečkovi na ulici nedovolila.

 A pustil se do ní celý konvoj souznících matek, prostě chce se mu čůrat, tak tady a teď.

 Což logicky vede k tomu, že pak vidím pána v obleku, který patrně prošel touto výchovou, jak si ulevuje uprostřed rušného letenského chodníku. Prostě to na něj přišlo, tak tady a teď.  

  Ostatně, i já mám dávnou příhodu, s ochranitelskými matkami a jejich chlapečky. 

Když jsem kdysi relaxovala na louce a jakýsi hošík se jal čůrat téměř na mou hlavu. Prostě to na něj přišlo, tady a teď. Maminka ho samozřejmě nadšeně povzbuzovala. 

Je tak šikovný, přece!

Uhnula jsem, to ano, a dovolila jsem si se ohradit, že to tedy ne.

 Ovšem pak jste měli slyšet tu maminku. Jejímu chlapečkovi se přece chce, tak musí, ne!

    Nu, s podobnými výchovnými postupy se setkávám i po letech. Vyprovokovali to  chlapečci v dámských šatnách plaveckého bazénu, kterých se tam vyskytuje čím dál víc. Nepovažuji to za úplně normální, podobně jako močení kde hocha napadne. 

Ale zjevně to někteří vnímají jinak. 

Vychovávají přeci následníka trůnu. 

Je to v někom prostě jako v koze. 

Nu, tečkou je pocit, že chudáčci chlapečci, kteří musí stáže v dámských sprchách absolvovat...