Dnes je to šest set let od okamžiku, kdy Jan Žižka zemřel u Přibyslavi. Kulaté výročí ho zcela jistě v těchto dnech vrátí na mediální výsluní. Objeví se jistě i má oblíbená otázka, zda to byl padouch nebo hrdina, přičemž já se ztotožňuji s tím, označovat ho za padoucha.
Moc to nesouzní s mainstreamovým trendem vidět v něm hrdinu a největšího Čecha, ale to je vlastně jedno. Dneska mu i já dám šanci.
Nebudu hledat jeho pozitiva, která ho staví na piedestal největšího vojevůdce našich dějin. Spíš vyzobávat zajímavosti a drby.
Překvapivý je kupříkladu i ten fakt, že na výsluní byl slabých pět let, kdy vedl ty své boží bojovníky.
Život před tím je víc o dohadech než faktech, byť geniální Petr Čornej o tom dokázal vytvořit pěkně tlustou publikaci. A vede super přednášky, doporučuji. Třeba
i na youtube.
Proč Žižka zemřel? Asi na špínu vojenského tábora. Praskl mu nežit a nedostatek hygieny vedl (předpoklad) k sepsi a úmrtí.
Boží bojovníci byli v šoku, smutní, nečekali to. A začali si (prý) říkat sirotci. Svého drsného taťku asi tedy měli rádi.
Pak - to je asi drb, ale oblíbený - ho stáhli z kůže, kterou natáhli na buben, který je svým bubnováním vedl do dalších bitev. Taťka Žižka byl tedy tímto způsobem pořád s nimi.
Kdysi dávno tato příhoda studenty zaujala, vyvolala v nich buď zájem nebo polemiku.
Dnes tedy nic. A to jsem to poctivě zkoušela. Nezájem, nějaký Žižka. Ani stažený z kůže je nezaujme...
Kde má hrob se asi neví, uváděná Čáslav se jeví jako nejpravděpodobnější.
Žižka nebylo klasické příjmení, ta v té době neexistovala. To si dneska už asi mnozí ani neuvědomí, je to prostě Žižka. Tehdy to ale byl zcela jistě přídomek, přezdívka. Co to ale znamená se lze domýšlet. Buď klasicky, jednooký. Nebo také zrzek. To jsou staročeské významy slova žižka.
A na závěr otázka, která mě zaujala v nějaké diskusi. Byl Žižka pankáč své doby?
Protože šlo zjevně o jeho fandy, tak oni vášnivě hájili tuto ideu. Ano, Žižka byl rebel a pankáč své doby / je to také snaha ty dějiny nějak zlidštit, přiblížit co nejsrozumitelněji- bohužel i nejjednodušeji - dětem/
Tak tedy lze asi studenty zaujmout, že to byl pankáč. Byť já tím vyvolala jen rozpačité krčení ramen. Ale asi díky bohu i za takovou reakci...
Žižkovo pankáčství je určitě netradiční úhel pohledu na historickou osobu. Z části je to asi pravda. Dnes Žižku přeci definujeme jako někoho, kdo byl nekonformní a vyjadřoval odpor k autoritám.
Tedy pankáč.
Stavěl se proti církvi a císaři, dobovým autoritám. Odmítal tehdejší normy a hledal nějakou opozici vůči mainstreamu. Byl rebel a revolucionář a punk je o revoluci. Je i o svobodě, přičemž tady bych osobně rozhodně vůbec netvrdila, že Žižka za svobodu bojoval. Ale při troše snahy to i tak lze definovat.
Takže v tom smyslu, že zpochybňoval autority a vedl revoluci proti tehdejším politickým strukturám, které považoval za špatné, určitě pankáč své doby byl.
Nicméně, je to jen jeden úhel pohledu.
I filmaři ho vidí vždycky jinak. Stejně jako malíři. Takže je to asi na každém, jak si ho vybaví a jak ho bere.
Dnes, když je takové výročí, o tom lze i trochu popřemýšlet. A o víkendu se vypravit do Tábora a okolí, kde se mu budou intenzivně věnovat.
Já si pustím něco od profesora Čorneje.
Žádné komentáře:
Okomentovat