Vnímám, že trendem dneška je snaha, aby vše pro děti bylo zábavné.
Nemyslím si, že se děti mají nudit, ale všeho moc škodí. Navíc, z pedagogického hlediska, cítím trochu zmar, tendence k tomu, aby vše bylo zábavné, vedlo svého času jednu moji "inovativní" kolegyni k myšlence, že máme mít téma : zábavný holocaust!
Asi právě od toho okamžiku se mi při slově zábavný, zábavná výuka či výchova, dost ježí vlasy na hlavě.
Nicméně, sledovala jsem zábavnou výchovu během letního cestování. Kupříkladu trend, že všichni u stolu čumí / nelze užít jiné slovo/ do mobilu.
Rodiče a po jejich vzoru děti.
To je patrně vnímáno jako zábavná forma stolování. Děti neumí slušně jíst, držet příbor, mnohde ze své hromady hranolků ujídají rovnou rukama. Aniž by jim někdo z rodičů byť jen naznačil, že to asi není úplně in. O používání, neřku-li správném držení příboru ani nemluvím.
K dokonalosti to dováděli ti, jejichž potomci u oběda čučeli na tabletu na video. Samozřejmě s rodičovským požehnáním. Aby vůbec u stolu vydrželi.
O nějaké sezení u stolu, myslím tím klasickém, tedy s nohama na zemi, nemohlo být ani řeči. Různé varianty tureckých sedů, nohy i ruce tak porůznu, občas se hranolkem vymáchaném v kečupu netrefí do úst, protože sledují nějaký infantilní příběh na tabletu....
Sledovala jsem jednu mladou matku, která naložila dětem hromadu jídla, zapnula tablet
a občas jim sama něco hlasitě chutnala z jejich porce. U toho samozřejmě příbor moc neužívala, proč také...?
Občas si hlasitě oblízla prsty.
Majtrštyk předvedla na závěr hodování, když si jedním vrzem oblízla prsty i prso, které jí vyklouzlo z vytahaného, leč značkového trika, a zároveň vysrkla kečup ze synovy tváře. Ten s pootevřenými ústy nevzrušivě stále sledoval svá tik toková videa.
Poté rodinka odkráčela. Zbytky na stole by jistě uživily jednu chudou vesnici...
A tak mě napadá, co z takových dětí jednou bude?
Jsem bytostně přesvědčená, že nejde o dominantní jev, sama znám mnoho dětí, které by se pohoršovaly spolu se mnou, jsou normální a chovají se adekvátně svému věku.
Toto je prvek mentality některých rodičů, přesto se mi zdá, že jejich množství už je větší než malé. Alespoň letošní léto mi na cestách nabídlo tento obrázek...
Je to docela skandální, ale snad je to pořád marginálie. Byť to ve mně probudilo dávno zasutou řečnickou otázku, proč u mnoha profesí trváme na certifikátu a zkouškách, abychom je mohli vykonávat, ale u rodičovství je to jedno??
Prostě když to jde, pak dítě může mít každý. Ale ta výchova...
Že by zábavná...?
Žádné komentáře:
Okomentovat