i proto, že dnešní
doba není pro staré, mnozí svůj věk tají, jiní si ho nepřiznávají. Je in cítit
se mladý. Jenže ono to tak uvnitř nefunguje. Ostatně, mnohdy ani z venku
ne. A tak i když se díky tlaku okolí snažíte být in, přicházejí první drobné
ťafky ze strany okolí, které většinu sílí s blížícím se kulatým jubileem.
Za jeho hranicí budete zase v jiné kategorii, více tabuizovanéJ,tak si někteří na vás
smlsnou předem. Tak zatímco vy, duchem stále skutečně mladí, se dost intenzivně
divíte, že takové číslo budete skutečně „slavit“, ostatní si zcela evidentně
myslí, že to máte již dávno za sebou.Do toho přicházejí drobné komentáře, jen tak třeba dotaz
kosmetičky, zda budeme barvit to obočí či co s těmi vráskami? O vráskách
jste nějaké povědomí měli, ale co to obočí? Ztrácí barvu?
Vzápětí kontruje
kadeřnice „pochvalným“ komentářem: „Ty šediny vám ale pěkně melírují,že?“
Objevují se drobné bolístky i větší bolesti, už neskáčete
jako jelen (maximálně jako ten, co byl střelenJ),
déle se rozhýbáváte a cestovní kanceláře vám bezostyšně nabízejí slevu pro
seniory. Ale nikdo vás na to nepřipravil, musíte si to sami projít a vyzkoušet.
Občas dumám, co to se mnou je a pak mi dojde, ejhle, to je to stáří. A tak
nezbývá než se bát, co ještě přijde. Nic zlého zatím netuše, protože nic ve
stylu „ děvčátko, na slovíčko“ pro blížící se stáří není. Nebo jsem ještě na to
nenarazila, třeba „Babičko, slyšíš? Nebo „ Vrzající klouby nejsou sexy.“
Možná díra na psychologickém trhu?:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat