Náhubek

 Nedávno nás vyhodili z tramvaje, protože pes neměl náhubek. Nějakou asociací se mi tato situace analogicky vrátila v okamžiku, kdy jsme doma hovořili o současné společnosti.  Jako bychom obrazně nosili náhubek všichni, protože běda tomu, kdo si pustí pusu na špacír. Povoleno je pouze korektní vyjadřování. Samozřejmě, že se předpokládá i korektní myšlení, ale chapadla cenzury zatím ovládají vyjadřování. To ovšem naprosto dokonale. Kdo se vyjadřuje bz náhubku, třeba jak mu zobák narostJ, a nebo tak, že popisuje realitu trefnými a výstižnými slovy, nikoli korektními a nicneříkajícími frázemi, má vystaráno. Je zlikvidován. Nikoli fyzicky, to se ostatně diktaturám v minulosti neosvědčilo, ale společensky.  Je zcela určitě běžnější korektní plácání než nekorektní výstižná realita. Vrací se i strach, strach z toho, co řeknu. Co mohu říci…Pravda, někteří to tak necítí, jsou vycvičeni v korektní mluvě a vyjadřování. Hustí se to do nich od malička a tak není divu. Když jsem jednou ve třídě řekla slovo cikán, třída zmlkla a vyděšené oči na mě valily i třídní rebelové, co jsem si to dovolila? Když to rozdýchali, jali se mě napomínat, že takhle se přeci nemluví…. Nu, tehdy to vedlo k zajímavé školní diskusi, dnes to vede k zamyšlení, kam až se dá s korektností vůbec dojít? A není na šance ty povinné náhubky hromadně sejmout?  Jde to ještě vůbec?