Velikonoční výletování nás zavedlo (cíleně) do jižních Čech.
Mám k nim srdeční vztah a nejradši bych tady jednou dožívala. -) Uvidíme.
Dnes to ale byla hlavně cesta za zážitky, kterých nám Tábor nabídl přehršel.
Nejen wellness hotel s báječnou saunou, ale hlavně zoologickou zahradu.
Proti Praze laskavě komorní. Nic bombastického. Takřka domácí prostředí. Však i
domácí zvířátka zde byla. Ale co se týká exotické či dravé zvěře, zážitek byl
větší než v Praze. Nikdy jsem ta nestála tak blízko tygra či lva, jako
zde. A medvědi, ti byli snad metr od nás. Zažily jsme i krmení, chlupáčci si
pochutnávali na mrkvi, hroznovém vínu, jablkách, ale nepohrdli ani
celerem. A já do toho chtěla vnést prvek
edukace. „To je medvěd hnědý a támhle vidíš medvěda černéhoJ“
„Nejsem blbá, barvy umím,“ odpoví mi to sebevědomé čtyřleté
škvrně, které tím pobavilo kolem stojící návštěvníky a mně tím vzalo vzdělávací
vítr z plachet. To je tedy pohotovost. Někdy mlčí jako zařezaná a jindy
nejde pro slovo daleko. Návštěvu v zologajdě nám to tedy příjemně
zpestřilo. Krom toho jsme viděly velbloudy, lamy i nosály. Zkusily si uplést
pomlázku. A nakoupily plno samolepek, kterými (snad) pomůžeme ohroženým druhům.
Táborská zoo se v tomto velmi angažuje. A ačkoliv já pořád nemám úplně
stoprocentně jasno, zda mám zoologické zahrady zatracovat či obhajovat,
v té táborské se mi velice líbilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat