Sportování

Nejsem úplně aktivní sportovec, leč ke sportu mám docela blízko. Bohužel, víc jako pasivní pozorovatel, leč i to přináší své zážitky. Samozřejmě důsledně ignoruji fotbal, což je sice třeba vedlejší Spartě naprosto ukradený, leč já mám alespoň mizivý pocit, že ten velkoobchod na peníze sama nepodporuji.  Ale k jiným sportům jako k vrcholovému fotbalu snad takový odpor nemám. Určité výhrady mám i k cyklistice, myslím k té na nejvyšší úrovni, protože tam nevidím žádnou realitu. Představa, že se někdo šplhá po alpských kopcích ve vzdálenostech, které v klidu odrovnají i svátečního řidiče za volantem, se mi nezdá reálná pro lidské schopnosti a moc nevěřím tomu, že jde o normální, tedy čistý sport. Většina těch dopingových afér tomu také napovídá, takže ve mně to budí dojem takového trochu nelegálního bojování, ale nijak to nehodlám hodnotit. Každý svého štěstí strůjcem a já se jen proto na cyklistku nedívám, ne ji nevnímám jako sport. O to víc si užívám zimní sporty, které mi navíc jako vlastní dovednost byly odepřeny.  Baví mě lyžování, skoky na lyžích i dnes tolik oblíbený a úspěšný biatlon. Žasnu u akrobatického lyžování a nechápu jízdu na boulích, protože i jen při pouhém sledování mě začnou bolet kolena.  Ovšem i při sledování mistrovských sjezdů na lyžích mě napadá, co je to vlastně za závod, kde vyhrajete o setinu sekundy? Jak vypadá setina sekundy? Mluvit by o tom mohlo rychlobruslení, atletika i další sporty, kam pronikla superpřesná technika, která ale změnila závod jako takový v něco, čemu nerozumím. Pořád k tomu přistupuji po starém. Když vyhraju, chci být první v cíli. Jasně (a nemusí to být o parníkJ). Ale co je to setina sekundy? To jsme přeci dojeli či doběhli stejně rychle….

Mně by třeba děsně demotivovalo, kdybych po třiceti kilometrech běhu či po brutálně dlouhém sjezdu prohrála o vteřinu? To víc závodím s chronometrem než se soupeři, byť pro nás diváky to jistě pořád atraktivní je. Ale přeci…

Je to vlastně konstatování k ničemu, rozhodně tím nechci dehonestovat sport a rozhodně mi to nebrání si ty velkolepé výkony u obrazovky užívat. Jen domyšleno do detailu je to víc závod ve zdokonalování techniky, která ale musí těm závodníkům trochu kazit radost z výhry. Protože setina sekundy se fakt nedá natrénovat. Ale chceme to tak a máme to, s tím prostě nenaděláme nic. Jen ten smysl soutěžení a závodění podle mého peciválského názoru dostává kapku na frak.