Pohotovost

Návštěva pohotovosti je pro mě naprosto novým zážitkem, té zubní snad dokonce premiérou.  Zuby mě nebolely celá léta a tak mě bolest docela zaskočila. Vzápětí mě pak zaskočil přístup zařízení, kam jsem léta docházela a tak jsem se ocitla s bolavým zubem bez ošetření na prahu víkendu. Ještě se tedy pokusím během pátku najít jiného dentistu, leč marně. Navíc v pátek je už ve dvě pozdě, odpoledne už nikdo nepracuje, tudíž jsem bez zubaře stále.  Hrdinně si myslím, že to snadno přes sobotu a neděli vydržím. Nicméně, dám na rady moudrého okolí a zajdu alespoň do lékárny pro něco na bolest. Kdyby náhodou. Náhoda samozřejmě udeří už během páteční noci, kdy zub, jako by věděl, že na něj teď dva dny prostě nemůžu, bolí jako ďábel. Platíčko zakoupených léků proti bolesti tedy viditelně prořídne. V sobotu ráno jsem tedy jak praštěná. Ale zub nebolí, respektive bolí snesitelně. Tak to vydržím do pondělka, přesvědčuji sama sebe. Když pak v noci takřka poskakuji bolesti, jsem přesvědčena, že hned v neděli ráno vyrazím. A vskutku. Sotva odezní moje omámení z léků, které mi pomohly přežít noc, vyrazím. Na pohotovost.  Když se tam doploužím, vyděsí mě narvaná ordinace. To je na celý den, úpím v duchu. Bojuji s pokušením to vzdát, ale zub o sobě dává vědět, tak se rozhodnu vytrvat. Naštěstí se množství lidí ukázalo jako klamné. Všichni zdejší muži měli totiž doprovod, většinou asi manželky, která je povzbuzovala, dodávala jim odvahy a přesvědčovala je, aby i přes viditelně oteklou tvář čekárnu neopouštěli. Stejně obětavě je pak po zákroku podpírali a odváděli domů. Navíc paní doktorka se s tím nijak nepárala, všechno běželo jak na drátkách. Pravda, občasné mužské steny a výkřiky z ordinace nám trpícím v čekárně nijak nedodaly, ale paralyzující bolest vás nakonec tak semele, že ani pronikavý jekot lehce hysterické dívky vás nevyvede z rovnováhy. Když na mě po hodině přišla řada, skoro jsem se na vrtačku těšila. Žádná ovšem nebyla. Moje bolest byla (a je) tak záhadná, že ji paní doktorka nepřišla na kloub. Vyřešila to drénem a nějakými analgetiky a zbytek je na mém zubaři (kterého jsem ale  teprve musela najít). Zub ale bolel dál. Tomu se říká úspěšný víkend....