Větrné mlýny

Boj s větrnými mlýny je moje oblíbené úsloví ohledně mnohých činností. Don Qiuchot pak logicky oblíbený hrdina. Jenže ono nemusí jít ani o literární nadsázku a různé alegorie.  Nedávno jsem se stala svědkem debaty o ekologii a čisté energii, na které filozofie větrných mlýnů staví. Musím přiznat, že jsem se nad tím nikdy hlouběji nezamýšlela, prostě jsem to brala jako danou věc, že ač to hyzdí krajinu, je to eko a tím pádem v pořádku. Docela jsem koukala, když jsem vyslechla, kolik ptáků podobná zařízení zabijí (a že to jde do tisíců), jak devastují svým hlukem nejen lidské okolí, ale i zvěř, která je zmatená, dezorientovaná a z krajiny, zamořené eko větrnými mlýny raději mizí. Že jsou schopny měnit směr větru a tedy úplně narušovat přirozenou rovnováhu. Bylo toho samozřejmě víc, co mě udivilo, leč paměť samozřejmě neslouží jako dřív a tak utkvívají jen ty největší hrůzy. Stejně jako to, že v sousedních zemích, kde na to už dávno přišli, přicházejí nyní s nápadem, že by bylo dobré větrné mlýny instalovat v Čechách a energii čerpat odsud. A v Čechách, kde jak známo, pro vidinu krátkodobého zisku kde kdo udělá cokoli, vlastní babičku prodá, jsou tomu nakloněni. Tedy nastává boj s větrnými mlýny v reálu, protože lze očekávat, že tento šílený nápad dojde vyslyšení. Je to prostě tak, jakmile se u nás rýsuje nějaký zisk, pak po nás potopa. Klidně i ekologická, protože ono většinou není nic takové, jaké se tváří. Tady totiž často eko není eko, bio není bio a zdravý rozum už dávno nefunguje. Bohužel. Necháme si sem vozit odpad, jíme to, co jinde zbyde, vyvážíme naše dřevo do zemí, kde si svoje již dávno šetří a chrání, stavíme solární panely na zemědělské půdě, necháme si sem tedy naprosto klidně nasadit i větrné mlýny.Aby naši Quichoti měli s čím bojovatL