Uprchlíci

  Jste-li uprchlík, máte dnes svůj den. Přímo světový den uprchlíků. Samozřejmě primární myšlenkou takové upomínky je jistě podpora lidí, kteří nemohou z mnoha rozličných důvodů žít ve své zemi a hledají azyl jinde. 

Přestože i z naší země bylo (a možná zase je) mnoho let mnoho důvodů prchat a hledat azyl jinde, rychle zapomínáme a dnes se k uprchlíkům moc laskavě nechováme. Alespoň se to tak zdá na první mediální pohled, pravda je jistě jiná a mnohem složitější. 

Když u nás ale veřejné mínění tvoří mediokracie, pak to vypadá, jak to vypadá. Někdy si tak říkám, že uprchnout zrovna k nám není zas tak velká výhra, ale pokud si domyslím, že utíkáte z válkou zmítané země, pak jistě ano.  
 Leč problém uprchlictví jako takový nechci na prahu léta rozebírat. Spíš mě napadla taková analogie, že "uprchlíkem" můžete být třeba i v tom, že jdete v něčem proti proudu, že nesouzníte s masovou kulturou či pozvolnou digitalizací našich mozků. Napadá mě, zda i takoví uprchlíci mají někde právo azylu?

  Zjistit, kolik je zde podobně uprchlicky zaměřených lidí jistě nebude snadné, protože uprchlík se většinou skrývá. Jak je tedy objevit? Je zřejmé, že nepůjde o nikterak jednoduchou záležitost. Možná to je jeden z důvodů, proč se o ně nikdo raději nezajímá. Přitom by měli být určitě minimálně evidováni, protože jejich pohled na svět je ještě nezastřený všezakrývajícím závojem totálně korektního a sterilního výraziva. 

Takových uprchlíků navíc může být mezi námi víc, než si myslíme. Pokud by jejich azyl byl reálně možný, jistě by se stali potřebným oživením našeho stále víc totalitního veřejného prostoru. Otázka je, zda vítaným...? 

Osobně mám totiž místy pocit, že v tomto směru je jejich ilegalita víc než žádoucí.  Je tak nějak pohodlnější nechat se vláčet silou hlavního toku než se pachtit pádlováním proti proudu. Navíc je to samozřejmě bezpečnější.

   Někdy se dá i zapomenout, že žijeme ve svobodné společnosti. To když slyšíte nabádání, že o tomto je lépe nemluvit, když vidíte rezignované krčení ramenou či apatický výraz v tváři, který jasně sděluje, že to prostě nemám cenu...

   Z toho by plynulo, že klíčovou roli v utváření vlastního názoru hraje odvaha být uprchlíkem. Ale být na útěku může chvíli zavánět určitou romantikou, ale všeho moc škodí. 

Možná jsou uprchlíci nakonec rádi, když se jim nevěnuje pozornost větší než nutná. Aspoň v tom přeneseném slova smyslu.

   Zvážit by se spíš měl fakt, co to vypovídá o naší realitě. Jestli by nebylo lepší se k problému uprchlíků postavit víc čelem.

Jasné je, že v tomto bodě končí paralela a oba proudy – ten reálný i fiktivní – se slévají v jednu otázku.  Nemělo by se uprchlíkům věnovat víc smysluplné pozitivní pozornosti? 

  Resumé je prostě jen jedno, uprchlíci (kteříkoliv) to prostě nemají vůbec jednoduché. Pokud na jejich problémy dokáže nějaký světový den uprchlíků upozornit, je to jen dobře.