Ďábelsky čertovská středa

.......je jako vždy ve znamení pekelných rejů. 

I ve škole nám dneska pobíhalo hejno čertů s Mikulášem, ač nikdo nepředpokládá, že by gymnaziální děti měly z pekelných příšer byť jen náznak obav. Ale tradice je tradice. Navíc, pekelníci byli letos nominováni z mé třídy, takže to s sebou neslo práci s přípravou, organizací a následným úklidem, který se ukázal jako etapa z celé akce nejnáročnější. Ovšem byl mnohem víc náročnější, než se čekalo, protože ďábel dnes opravdu nespal. Při prvním pekelném vystoupení náhle prasklo topení a ze zdi se na nás valil vřící gejzír špinavé vody. Takže vypuklo opravdické peklo. Než se podařilo uzavřít hlavní uzávěr, byla třída vytopená, děti zmáčené a věci vodním živlem zničené. Velké děti z toho nadšeně profitovaly, neb šly domů. My ostatní jsme se pokusili dokončit mikulášskou obchůzku a odpoledne předstírat ještě nějakou výuku. Že ale budeme mít čerty s opravdickým peklem, toho se nikdo nenadál. 

 Nicméně děti si to užily, přecpaly se sladkostmi, paní uklízečka se vyřádila na vskutku čertovském nepořádku,ďábelsky si zanadávala a zase máme (ve škole) rok pokoj. 

Venku to zatím bublá před vypuknutím jiného pekla, byť mnohde už vybuchují petardy, což je novodobý kolorit tohoto svátku, který moc nemusím. A hlavně ho nemá rád Zachariáš. 

Patrně se mu ale ani letos nevyhneme. 

Sice jsme kapku zbrzdění odpolední poradou a řešením neobvyklých problémů, ale do podvečerního města se vrháme ještě bez asistence (opilých) čertů. Ti dorazí později, to už je pak radno nevycházet. Je to čas jako stvořený pro klidné sváteční posezení, třebas s čertovskými myšlenkami a ďábelskými představami J. A také kapkou rozechvění před zítřejším Mikulášem J, ale vše v klidu domova. Po tom divokém dnešku klid draze vykoupený. 
 Prostě zasloužený syndrom nory J. 

                                

Literární salon

  Moje domovské nakladatelství Jalna mě potěšilo touto předvánoční pozvánkou.(viz níže)
   Ale jak to už tak bývá, zákony schválnosti fungují spolehlivě, a na Mikuláše mám tu velmi milou povinnost převzít cenu Český patriot, tudíž, ač je mi to líto, nemohu být na dvou místech najednou.
    Ale někoho by třeba literární salon zaujal. Navíc se naskýtá možnost zarecitovat si svoje vlastní výtvory, takže všem grafomanům (mez něž se rovněž hrdě počítám:-)) jsou jistě dveře otevřeny. A pokud někoho nalákám, budu ráda, když se s námi nějak podělí o zážitky. Já o ceně Český patriot zcela jistě referovat budu. A s velkým potěšením. 

Zveme vás na literární salon 6. prosince od 19 hodin  

   Slova mají křídla a mohou létat (2) 

     vinotéka Víno M+M - Sudoměřská 19, Praha 3-Žižkov

Ze svých literárních prací budou číst

        - Olga Szymanská / básně a kouzlení se slovy

        - Dušan Spáčil       / básně a písňové texty          

        - Lubor Falteisek   / povídky, v nichž půjde o život

Kytarový doprovod obstará hudebník Vladimír Dundr

POZOR - Na konci pořadu vyzveme diváky, kteří také píší -

                přednést jednu báseň nebo stránku svého textu. 

     

            

             Možnost ROZHOVORU - Prezenční výtisk knihy RYTINY

              O.Szymanské / Každému malá předvánoční pozornost

              (autorka)

                                                    

         

Televizní normalizace

Dnes jsem využila nabídky své oblíbené instituce : USTR J, a vypravila se do zdejších prostor na interaktivní přednášku o normalizaci v televizi. Nechci se pouštět do diskuse na aktuální téma, že dneska stále veřejnoprávní televize (a bohužel nejen ona) stále na normalizačních filmech a seriálech stojí, což je děsné. 

Chci naopak referovat o záslužné akci pro studenty, kterou připravili zdejší šikovní pánové, a je to právě normalizace v televizi.

    Sešli jsme se ráno a rozešli pozdě večer. Mezi tím sice byla obědová pauza, ale jinak to byl den nabitý informacemi. 

 Ať už se jednalo o normalizaci v publicistice či oblíbenou husitskou tématiku. Poměrně zajímavá byla kolektivizace,která se změnila v ekologické téma J a takřka nepochopitelný obraz ruské revoluce v televizní tvorbě 70. let.  Člověka až vyděšeně napadá, že to vyrůstání v té době bylo ještě horší, než vlastně tušilJ .
 A ještě, když si vyslechne poznámku, že současná televize přistupuje k aktuálním výročím hodně podobně, jsme zase u toho, že všechno se opakuje. 
Občas stávkovala technika, takže některé příspěvky běžely bez zvuku jiné zase nepříjemně hvízdaly,což je typické pro dnešní přetechnizovanou dobu. Mnohé věci prostě spolu nejsou kompatibilní. 
 Jen tak na okraj si neodpustím připomenutí, že i přednášet se musí umět, že jen vědět prostě nestačí. A tak některé příspěvky jsme vyslechli s velkým zájmem, jiné zase, díky přednesu ala uspávač hadů, byly pro mě důležité v tom, že to ty děti v lavicích nemají tak jednoduché, jak si myslíme. Musí tam sedět a poslouchat a když se vzepřou, jsou hned za drzouny.Dospělí si s tím problémem hlavu nelámali,když je to nebavilo, odskočili na cigáro nebo se ponořili do tajů smskování či brouzdání po síti. Prostě jako děti, zajímavá reflexe. Je dobré si občas to sezení v lavicích připomenout. 

   Zajímavá byla vsuvka o mimozemšťanech, ale nejvíc mě zaujaly příběhy o normalizaci v dnešní hrané tvorbě. Jak je mé oblíbené heslo, prostě, všechno je jinak............

  Večerní finále pak bylo ve znamení projekce,ale musím konstatovat, že už jsem sotva koukala. Nic se nemá přehánět, ani délka zajímavých seminářů.

 Zítra v práci budu patrně polomrtvá J. Nebo prostě podám normalizační výkon.......... J.

                                        

Svědkyně ohně

K první adventní neděli by se sice hodila nějaká romantika, ale na playlistu knih určených k přečtení se už dlouho hlásila o slovo detektivka severské produkce, které jsou v současnosti velmi v módě.

Proto přišla na řadu švédská manželská dvojice, která píše pod pseudonymem Lars Kepler.  Kniha nese takřka mytický název Svědkyně ohně a její čtení opravdu není nic romantického a adventně něžného. Přesto stojí za to. Kniha má zajímavé tempo, takřka klipovité. Chvíli mi trvalo si zvyknout, ale rychle mě to strhlo. Hlavní postava je opět inspektor Joona Linna a jeho případ je vskutku strhující. A protože si v poslední době ráda pohrávám s určitou mystikou, spiritualismem, kniha mě bavila i z tohoto úhlu pohledu.  Navíc mě fascinuje schopnost autorů napsat takový detektivní thriller, byť jejich hlavní zájem je jinde. Sama jsem zkoušela detektivku napsat, žel, pohořela jsem. Neumím to, stejně jako pohádku pro děti J. I proto jsem si současný severský hit docela vychutnala. A příště asi zkusím i tu dětskou literaturu, abych se inspirovala při hledání nových žánrůJ. Dneska ale doporučuji Svědkyni ohně. Takřka symbolicky přitom lze zapálit i první adventní svíci............J

                                                     

Adventní věnec

Adventní věnec mám letos, po dlouhé době, včas, již před první adventní nedělí. Chce se mi říct, že jsem tak moc šikovná, ale to by bylo chlubení se cizím peřím. Takový krásný věnec se k nám dostal z Dolních Chaber. Tam mají tak šikovné ruce! A mně nezbývá nic jiného, než zítra slavnostně zažehnout první svíci. Na to jsem, myslím, dostatečně zručná...J 

Krásný Advent všem.

 A jen tak cvičně připomínám, že to není doba Odnikud nikam, ale hudba, ba dokonce Osud spjatý s hudbou, to je takřka adventní téma. Skoro víc, než TKDT, ale ta zase pobaví. 

Snad mi s adventní dobou tu sebepropagaci prominete ?J . 

A třeba inspiruji nějakého Ježíška:-)

Advent se blíží

Adventní období, kdy otevíráme duši i peněženku mnohem ochotněji, je již na dohled. Chceme - li podat pomocnou ruku potřebným, naskýtá se nám nepřeberná škála možností. Mnozí pomáhají pravidelně, mnozí nárazově, jak je co osloví. Proto dnes přikládám pozvánku na jednu velmi potřebnou akci, a kdo chce pomoci, má zájem a čas, může se k nám přidat. A adventní období může začít. Přijďte. Do Soukenické to není v Praze zas tak z ruky, snadno to najdete.

Prostředí je vskutku pěkné. To abyste viděli,co Vás čeká:-)

A zde ochutnávka:-)

Korupce

Korupce je dnes všudypřítomná. Všichni to ví, mnozí se nad tím pohoršují, ale nic se neděje. Řečeno slovy Járy Cimrmana může se vám to nelíbit, můžete s tím nesouhlasit…ale to je tak všechno, co s tím můžete. Což je ovšem velmi depresivní realita. Jestli je to jen fenomén dneška či zda se historie opakuje, jsme se pokusili vypátrat pod vedením docenta Jaroslav Šebka na dnešních, letos už posledních, Hovorech H. A nešlo o nic menšího než o odkaz 1. republiky, respektive o to, zda se tunelovalo i za Masaryka.
  A odborník žasne a laik se diví. Ano, tunelovalo. Historie se i v těchto temných bodech cyklicky opakuje.

Nicméně, náš poslední historický večer se nadmíru vydařil. Pan docent se právě vrátil z Říma a rovnou do našich hovorů. Auditorium bylo tentokrát plné, náš hlavní řečník se ukázal být jako silný magnet. 

Celou diskusi vedl sám, nicméně již se zapojují i posluchači, kladou dotazy a debata vskutku proudí, což bylo naším hlavním cílem. A v příjemné atmosféře jsme ani neměli prostor propadnout depresi, že žijeme v zajetí historického mýtu, protože rozhodně všechno nebylo tak pohodové a ideální, jak na nás působí z prvorepublikových filmů. Nicméně, ač se aféry děly i tehdy, i tak existovala větší morálka a odpovědnost za to, co dělám. Proto se  z politických funkcí odstupovalo i z morálních důvodů a ne jen proto, že mi nabídnou lepší pozici.

Nepanovala ani naše oblíbená blbá nálada, byť životní úroveň mnohých byla rozhodně nižší než naše. Republiku prostě milovali i s s jejími chybami, které my nyní bohužel opakujeme.  Jako bychom byli nepoučitelní. A nebo neznalí historie, což Hovory H mohou napravit J (žertuji, samozřejmě J).

 Skončili jsme „optimistickou“ větou, že lépe už bylo, což hovoří za vše.

  Nicméně, my budeme demýtizovat dál a v novém roce si vezmeme na paškál revoluční samet. Abychom těm soudruhům či jiným totalitářům nedali takové pole působnosti, které ve finále zahubilo provorepublikový pokus o jiný způsob života. 

Na závěr chci samozřejmě srdečně a moc poděkovat všem,kteří v pošmourném listopadovém večeru dorazili, moc si toho vážím. 

   A ti, co to tentokrát nestihli, si mohou přečíst zde, co bylo J.