úterý 31. srpna 2010

Prvňáčci - pravou

Všem prvňáčkům, kteří se těší, přeji krásný začátek školního života. Ať jim to nadšení vydrží.

Všem prvákům přeji úspěšný vstup do středoškolského období. Většinou bývá dobou nejkrásnější.
Všem maturantům přeji, ať se úspěšně poperou s novou maturitou.
Všem ostatním dětem, ať jdou do školy rády.
Všem rodičům pevné nervy.
Kantorům též:-)
Hospodářkám,uklízečkám, školníkům a kuchařkám odvahu a výdrž.
Všem nám normálního ministra 
Happy new school year

Tento způsob léta

...dalo by se říct k současnému počasí. Žel, léto ještě ke všemu finišuje a panující hnusné počasí jen podtrhuje nostalgii z končícího volna. Ale na druhou stranu, komu by se chtělo do školních lavic, kdyby venku svítilo sluníčko a bylo teplo a krásně? Tak jako tak, konec prázdnin je třeba trochu obzvláštnit. Něčím hezkým, neb třeba náš dnešní celodenní seminář a školení BOZP také bylo zvláštní:-( Až tak, že je škoda o takové hrůze psát. Ale naopak o domu kávy napsat chci. Máme ho totiž na Letné:-) Je to tedy spíš domek,respektive domeček kávy, ale kafe tam mají luxusní. A ceny mírné, přijatelné. Dopřát si tady můžete kávu brazilskou, italskou nebo argentinskou. Nabízejí i skvělou čokoládu - taková hořká s feferonkou, to je tedy lahůdka. Kávu si lze i odnést domů, ať již v balení dárkovém, miniaturním či obřím. Prostě, proti gustu žádný dišputát. A rozhodně se tady nesetkáme s podobnou reakcí, jako onehdá v řecké taverně, shodou okolností rovněž na Letné:-). Když  po dlouhém otálení dorazila vyjukaná servírka, náš pokus objednat si kávu rázem ztroskotal. Dívka totiž odvětila, že kafe nám neuvaří, neb mají obsazenou kuchyň!!
Pokusila jsem se vyzvědět, kdo jim ji obsadil, jestli třeba nešlo o spřátelená vojska.
Samozřejmě, že tento infantilní pokus o vtip nepochopila a vytrvale tvrdila, že jejich kuchyň je obsazená. Ve finále z ní vypadlo, že je obsazená kuchařem a tudíž ona nemůže uvařit kávu. No, moc jsme to nepochopili, dali si radši víno, to nikdo vařit nemusel. A trochu víc pochopili řeckou krizi. V domku kávy se takového překvápka (snad - člověk nikdy nevi) nedočkáte. Jste-li milovníci kávy a zabloudíte na Letnou, je to mňamka. Bohužel nikoli bezbariérová. Ale zase s donáškou,- minimálně na zahrádku na chodník, která tedy dneska byla nefunkční:-) Prostě konec léta poněkud rozmarný:-) čímž oslím můstkem přecházím ke sdělení, že v Celetné hrají skvělé Rozmarné léto. Je to první krok v čekání na příští letní rozmary:-)


pondělí 30. srpna 2010

Tak mi pěkně hnuli žlučí

    V novinách.Vždycky jsem tvrdila, že média jsou (krom jiných) hlavním viníkem morálního marastu společnosti. A již dávno tomu, co si vybrala za jeden z líbivých terčů školství. Jsem daleka tvrzení, že ve školství je všechno v pořádku, že všichni, kdo tu pracují, jsou lidé na svém místě, bože chraň. Ale je to asi jako v každé jiné profesi, tu lenoch, tu chytrák, tu člověk vyvážitelný zlatem, tam zas neschopa. Nicméně obecně se dobře do kantorů trefuje, hysterická prodavačka není tak vděčný objekt k zesměšnění, jako hysterická učitelka. A média toho šikovně využívají k rozdmýchávání vášní. Je obecně známým faktem, že děti, ať s tím souhlasí nebo ne, potřebují vzor, s někým se identifikovat. Nejčastěji se vidí v někom mediálně známém. A tito lidé, jak je současnou módou, nám neustále vesele vypráví, jak měli dvojky z chování, do školy nechodili, učitelé je prostě dusili a šlapali po jejich talentu. Teprve když se vymanili z jejich nadvlády, mohou svobodně dýchat, stát se českými VIPkami,  a na svoje záškoláctví a špatné známky z chování jsou právem hrdi. No, to by mě čert vzal. Nicméně to jsem odbočila, jak je mou nehezkou vlastností. Prvotní myšlenka byla napsat, jak média zase rozdmýchávají vášně svým sdělením, že zatímco hasičům peníze seberou, učitelé, jako jediní, dostanou přidáno! Cha, cha. Chtěla bych vidět kde. Třeba naše dnešní porada začala oznámením, že nám sáhnou snad na všechny zdroje, které kdy u nás byly- prémie, odměny, tarifní základ, ba ani věkem se u nás postupovat nebude. Ale práce se po nás chce dvakrát tolik než kdysi. Nechci se porovnávat s hasičem ani s jiným povoláním, chci jen říct, že učitelé rozhodně nejsou ti, kterým bude přidáno. A to už nemluvím o nepedagogických pracovnících ve školství, bez nichž žádná škola nemůže fungovat ani půl dne, a o které se vrchnost domnívá, že buď neexistuje, anebo je živá ze vzduchu. A přestože jsem předpokládala, že ryba smrdí od hlavy, nebo že schody se zametají shora, pořád nechápu, proč úspory, a že jsou nutné, musí začínat zdola, a navíc jsou provázeny uměle vyvolávanou válkou. Asi aby se zapomnělo, že spořit musí jen někteří.

neděle 29. srpna 2010

SNP

SPN nebo PNS  či snad SNP? Jako holce se mi to dost pletlo, myslím ty zkratky. Dnes je SNP a to ostatní už asi neexistuje. Ale napadlo mě to při pohledu na kalendář. Některé myšlenkové pochody jsou prostě Odnikud nikam:-)

sobota 28. srpna 2010

Pravidla pro výchovu psa

Pes nesmí do domu.
   Dobře, smí do domu, ale jen do předsíně

Pes smí do všech pokojů, ale nesmí lézt na nábytek
    Dobře, smí jen na tu starou pohovku

Pes nesmí do postele
   Dobře, smí do postele, ale jen když mu to dovolím

Pes nesmí pod peřinu
    Dobře může, ale jen se mnou

Pes nesmí spát v mé posteli
    Dobrá, ale občas mě tam musí pustit.               
                                                                (převzato z knihy Bonmoty a citáty o psech, páníčkách a paničkách)

                       :-) A tak to máme spolu se Zachariášem:-)






pátek 27. srpna 2010

Smutný příběh

  Jsou příběhy veselé a jsou příběhy smutné. Dnes mě dostihl ten smutný. Jako by toho v srpnu nebylo dost. Když jsem před mnoha lety nastupovala jako učitelka na základní škole , měla jsem mezi svými prvními žáčky- a každý kantor mi potvrdí, že na první žáky se nezapomíná, jednu veselou dívenku. Byla jako ostatní, a přeci se od druhých lišila. Byla nemocná. Nemoc byla zákeřná, vrozená a nevyléčitelná. Dívenka přesto vládla kouzlem osobnosti, optimismem, energií a dobrou náladou. Bojovala se svou chorobou statečně. Prošla s námi celou základní školou a potom, jak tomu tak v patnácti letech bývá, se vydala jinou cestou a ztratila se mi ze zorného pole. Přesto jsem si na ni často vzpomněla. S láskou, obdivem a vírou a nadějí, že medicína dokáže nemožné a její diagnóza jí umožní dlouhý život. Neumožnila. Dnes přišla zpráva od jejích spolužáků, že svůj statečný boj prohrála. Bylo jí dvacet osm let.
  Plakala jsem ráno u monitoru, pláču i teď. Je mi to líto. Krásná, mladá holka, která na mě kouká ze smutečního oznámení, mě vrhla o mnoho let zpátky. Do let, kdy jsem obdivovala její statečnost, humor a odvahu, její sílu žít obyčejný plnohodnotný život, i když jí osud rozdal tak špatné karty. A obdivuji ji dodnes. A jsem ráda, že jsem ji, jako krásného a silného člověka, na cestě životem potkala. Jen ta cesta byla příliš krátká.
                                          
                                          Julinko, je mi to moc líto.

čtvrtek 26. srpna 2010

Druhý zářez

   Nevstoupíš dvakrát do téže řeky, tvrdí staří řečtí filozofové. A děti se jejich moudra učí a někteří s nimi i perlí u maturity. Já ovšem dnes všechno mudrování popřela, neb jsem do stejné řeky vstoupila podruhé. Již kdysi jsem se tady zmiňovala o své nemilé příhodě, kdy mi v jakémsi nejmenovaném letenském salonu na pedikúře paní ufikla kus paty. Tenkrát jsem strnula v bolestivém šoku, a když se jí podařilo zastavit moje krvácení, odkulhala jsem s očima navrch hlavy. Netušila jsem, že je něco takového možné. Samozřejmě jsem tam přestala chodit a myslela si, že historie se v tomto případě opakovat nebude. Opakuje. Dnes mi totéž provedla jiná pedikérka v jiném rádoby salónu. Tentokrát jsem nejen zařvala, ale, už poučena, jí i vynadala. Jí to tak rozrušilo, že mě vzápětí stříhla do palce. Kdyby to byl malíček, už bych ho neměla. Pěkně vytočená a zmrzačená jsem se chystala okamžitě odejít, žena se mi sice roztřeseně omlouvala, což mi bylo houby platné. Alespoň jsem se ale ovládla a nekřičela na ni, leč rychlý odchod se nevydařil, neb jsem pěkně výrazně kulhala. Takže moje snaha dát si dohromady chodidla rozhozená mořskou solí a rozpáleným pískem přišla pěkně vniveč. Noha bolí jako čert a jak půjdu zítra do práce, kde mám pořád ještě imitovat člověka nabitého letní dovolenkovou energií, to tedy vskutku netuším. Stejně jako netuším, kam budu chodit na pedikúru, když tímto dramatickým způsobem odpadá jeden letenský saloon za druhým. Vše plyne….:-)


Ach jo:-(

letenská pedikúra