Konce a začátky

Na začátku letošního roku mě ale napadají víc konce. Vím, co letos musím,mám i chci ukončit. Něco s radostí a láskou, něco z nutnosti, něco prostě jinak nejde. A jestli budou nějaké začátky? Tak to vlastně pořádně ještě nevím....
Tak tedy, co letos ukončím- ať už dobrovolně nebo povinně:-)?

1) Jednu životní etapu

2) Hovory o historii

3) Blog

4) Nefunkční vztahy

5) Spolupráci s nakladatelstvím

6) Snahu zhubnout:-)

7) Psaní do novin

8) Učení se cizím jazykům

9) Boj s větrnými mlýny:-)

...tak to jsou ty konce. Zveřejnitelné konce. A začátky? Zatím o žádných nevím, ale trochu doufám, že snad nějaké budou. Zatím ale hlavně řeším ty konce:-)

Na Tři krále

...na Boží narození, o bleší převalení, na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále, o skok dále.....A teď už se těšíme na Hromnice. Jsou výstižná, ta lidová rčení.To s tím bleším převalením jsem se naučila až letos. Ale třeba jsou i jiná, která ještě neznám? A nejen o Třech králích, které dnes končí vánoční čas. A moje babička by právě dnes oslavila své sto třinácté narozeniny. 

Národní muzeum

Národní muzeum již nesvírají nekonečné fronty. Do Muzea se zase platí, tak je návštěvnost v mezích normálu. Konečně se tam vypravím i já. Jen na kukačku, protože pořád ještě není hotové. Trochu to vypadá na klamání veřejnosti, jako že muzeum je opravené. To je, a zvenku velmi krásně. Ale pořád není hotové. Hrabě Kašpar Maria Šternberk by asi koukal, co všechno se kolem instituce, která vznikla v roce 1818 z jeho popudu děje. I když jeho rozsáhlé sbírky, které tak velkoryse veřejnosti věnoval, tehdy v této budově nebyly. Umístěny byly celkem logicky ve Šternberském paláci na Hradčanech. Na vzniku muzea aktivně participovali všichni aktivní národní buditelé, které znáte z dějepisu z kapitoly o národním obrození. Společnými silami také hledali budovu, aby ji nakonec nechali postavit na nejklidnějším místě v tehdejší Praze. Ale vybudovali ji dobře, vydržela mnohé, jak útoky německé, tak i ruské, respektive tedy sovětské, vydržela budování metra i magistrály. Uvidíme, zda se dožije konce rekonstrukce. Zatím je to sice na dobré cestě, ale člověk nikdy neví. Ale i tak je to hezký cíl sobotního výletu.

Ohrožující dárky

Vánoce jsou pro děti ohrožující. Tedy minimálně pro ty děti, co dostávají dárky.  Protože dárci dnes většinou neznají míru. Všeho je dostatek a je tak lákavé udělat tomu našemu mazlíčkovi radost, proč mu to nekoupit, že?  ( jsem také taková, aby si někdo nemyslel, že kritizuji, aniž bych si zametla před vlastním prahem). Ale v reálu by bylo praktičtější dárky nedávat. Protože hromada dárků je skutečný problém. Bylo by na místě vrátit se do doby, kdy děti mohly o něco usilovat, na něco se těšit. Ono se o tom už hodně mluví, někteří se o to i snaží, ale v mnoha rodinách byly vánoční stromečky zavaleny dětskými balíčky. Je přeci tak krásné, když mají děti radost!

Ve skutečnosti tady kvantita přebíjí kvalitu. Ale vysvětlete čtyřletému dítěti, že pod stromečkem nic nenajde, jelikož vy upřednostňujete zážitky? Jak objasníte, že všude kolem vidí reklamní šoty přeplněné dárky, zatímco u něj nic? Je to těžká situace pro rodiče. A když ji zvládnou, úspěšně jim ji narušují štědré babičky, tetičky či dědečkové.

Vlastně nevím, proč to tady ještě rozpitvávám? Je po svátcích, dárky jsou rozdané, děti ve školách a školkách. A dárky často zapomenuté, rozbité, odhozené pro nezájem či naopak pro zájem vzbuzený něčím novým.

Možná je problém v tom, že je všechno snadno dostupné, rozbité věci se neopravují, ale kupují nové, hračky made in China jsou většinou na jedno použití. Připouštím, že problém neobdarovat dítě mnohdy větší než vybrat si v přeplněné hračkárně.

Generace našich babiček si vystačila s jednou panenkou po celé dětství. Dnešní panenka často nevydrží ani celý jeden den.

Ovšemže nechci tvrdit, že děti mají zažít bídu, aby si něčeho vážily. Zdaleka ne. Kdyby mně někdo v mém socialistickém dětství zahrnoval dary, jistě bych se také nebránila. Dnešní děti za to nemohou. A uměle vytvořená bída tomu také nepomůže, i když úplně bych ji nezavrhovala. Všudypřítomná reklama a všechno na jedno použití neumožňují dětem rozpoznat, co potřebují a co ne. Dospělým ale ano, ti se tím ale mnohdy vůbec neřídí.  Často vidím zběsilé rozbalování dárků, povzbuzované výkřiky dospělých, kteří napjatě čekají, až bude rozbalen ten jejich bombastický dar. A dítě trhá, odhazuje a zase trhá, na nějaké kochání se a radování se z dárku není čas.

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, pořád mi to připadá jako cesta do pekla. Dlážděná nikoli dobrými úmysly, ale úhledně zabalenými dárečky. Děti si na množství zvyknou, ale nemají se na co těšit, o co usilovat, nezažijí on zklamání, když toužebná věci není, které vyváží ona hektická radost, když konečně je.

Nepředpokládám samozřejmě, že jde o problém ve všech rodinách. Někde upřednostňují zážitky, jinde zase na dárky nemají. Ale dost široké spektrum rodin s dětmi se pro stále nové a nové hračky téměř nemůže vejít do svého bytuJ. Určitě jde o ty nejlepší úmysly, připravit dětem co nejvíc radosti, ale právě zde by mělo platit, že méně je mnohdy více.

Jenže to se všechno snadno řekne a mnohem hůř realizuje. Vyřešit by se to ovšem nějak mělo, protože v dobré víře potěšit děti je vlastně okrádáme o radost z těšení se na něco nedostupné. V zájmu jejich vlastní budoucnosti.

A také kvůli nám samotným. Protože když si budeme děti kupovat horou dárků, jakmile přestaneme dávat, zmizí i jejich zájem. A to si asi nikdo z dárců nepřeje!

Petardy

Tradiční kolorit konce roku. A začátku toho nového. Člověk by musel odjet někam opravdu daleko, či spíš hluboko do lesů, aby petardovému šílenství unikl. Nebo alespoň musí vlastnit kvalitní špunty do uší. To pomůže v případě plánovaného ohňostroje. Jenomže výbuchy se často šíří náhodně, nekoordinovaně, jak prostě koho napadne. Často hraje roli zvyšující se hladina alkoholu. A logicky, množství volně dostupných trhavin made in China, ve velkém nakoupených převážně ve stáncích vietnamských obchodníků.  A přestože mnohá města již nějakou vyhláškou petardy minimálně omezují, neřku-li zakazují, nikdo to nedodržuje (a patrně ale také ani nekontroluje a nepokutuje) a tak se od Mikuláše divoce všude střílí a odpaluje. Spolu s tím se logicky rozdmýchá napětí mezi pejskaři a petardaři, což je spor, který nemá řešení. Celé toto šílenství pak vrcholí městem a státem posvěceným slavnostním ohňostrojem na Letné (a samozřejmě i v jiných městech) kterým se za veřejné peníze rádoby vítá rok nový a oslavuje ten odcházející. Pak by celé toto šílenství mělo logicky skončit, jenže co se zásobami nakoupenými ve večerkách? A tak se bouchá ještě minimálně do Tří králů…. Jsem zásadním odpůrcem všech těchto světelných zrůdností, leč stěžovat si asi mohu leda tak na Hlavním nádražíJ. Nechápu, jak někdo může takto nesmyslně vyhazovat peníze do vzduchu. Navíc často tak nekvalitními věcmi, že když je skladujete doma, ohrožujete přinejmenším sebe a sousedy, když už ne celou ulici. Často se mluví o pejscích, co se toho bojí. Další věc, kvůli které to nesnáším. Ale jsem přesvědčena, že svého psa si každý majitel nějak ošetří, ochrání. Co ale chudáci volně žijící zvířata? Co labutě na Vltavě? Další ptactvo? Město se už nechlubí, kolik mrtvých ptáků zůstane po jejich ohňové slavnosti. Hlavně, že se patnáct minut slavnostně práskalo za peníze daňových poplatníků.  Co ty škodliviny, které se po ohňostroji dostávají do ovzduší? To také nikdo neřeší? Nu, dokázala bych vypsat desítky dalších důvodů, proč ohňostroje a petardy definitivně zakázat. Ale jsem v menšině, většina lidí nadšeně nad boucháním a světelnými reji na obloze jásá, tak si mohu jen touto cestou postěžovat. A podivit se, že když se hledají peníze třeba na děti, co žijí v bídě a chudobě (ano, i takové děti u nás žijí), pak je to problém a sbírky a vysvětlování a hledání atd. Dát je jen tak z veřejných peněz většinou prostě nejde. Vyhodit milion za ohňostroj jde. Tak to mi hlava nebere. Ale díky bohu, že petardové období pozvolna končí a chvíli zas bude klid. 

Volný pracovní den

Takový dodatečný dárek. Asi ne od Ježíška, spíš od MŠMT:-), což ale nic nemění na tom, že jde o příjemný bonus k vánočním prázdninám. Sice jsem nikdy nepochopila tu logiku, proč do školy se jde až o den později než do práce - a to někteří to zabalili na celý týden, vyhlásili ředitelské volno a do školy se jde až sedmého - ale je to tak a my máme dnešek jako takový můstek mezi volnem a děsivým lednem. Není totiž ve školství horší měsíc než leden:-).Pozvolna se tedy vracíme k běžnému rytmu, sváteční radovánky jsou za námi a nový rok před námi. Historické osmičky střídají historické devítky. Asi toho nebude tolik, co loni, ale nějaká kulatá jubilea se asi najdou. Tak snad je nějak zvládneme:-), zvlášť, když máme den volna k dobru.

Do nového roku