Chytřejší než já

Člověk nemusí být ani penzista, a přesto mnohé pamatuje. Nebo má aspoň ten pocit. Většinou při setkání s nějakou novinkou, která za našeho mládí neexistovala ani v odvážných snech. To pak jeden jen pobaveně kroutí hlavou, jak je to všechno jinak. Patřím ke generaci, která ještě zná kopírák. Když kamarád chyběl, tak se jednoduše do sešitu vrazil fialový kopírák, který zamazal všechno kolem a nafialovělý text šel někdy přečíst hodně špatně, ale účel to splnilo, probraná látka se nemusela opisovat, brala se přes kopírák. Stejně tak existovaly samizdatové knihy na průklepovém papíru, kde se písmenka samovolně ztrácela, ale byl to jediný způsob množení. Myslím textového množení, samozřejmě. Ještě i diplomku jsem ťukala na psacím stroji, což znamenalo obrovskou ztrátovost v oblasti papíru. Překlep či zapomenutý odstavec znamenalo vytrhnout papír ze stroje, nasadit znova a datlovat od začátku. Věc, kterou dnes díky počítačům vůbec neznáme. Stejně jako kopírák, neb máme jeho ženské variace, tedy kopírky. A čím modernější tím chytřejší. Rozhodně chytřejší než já. Máme v práci zase nějakou upgratovanou variantu, což znamená, že kopírování opět znamená velkou ztrátovost v oblasti papíru. Kopírka si totiž pracuje podle vlastní logiky. Umí tolik věcí, že proniknout do všech jejích funkcí se ani nesnažím. Potřebuji od ní prosté kopírování. Ovšem diktuje si ona, ne já. Jakmile se jí něco nezdá, začne na mě blikat a přemluvit jí k další práci většinou nedokážu. Buď jí musím na delší dobu vypnout z elektřiny, aby zapomněla, co se jí nelíbilo. Anebo je nutno zavolat paní hospodářku, která jediná si s ní rozumí. Když už bych jí měla volat podesáté, zastydím se a bojuji s moderní technikou sama. Mám dva papíry a potřebuji je zkopírovat na jeden. Podle mé ženské logiky by to měl být příkaz dva na jeden. A není. Tudíž vyzkouším celou řadu dalších možných variant, čímž stoupá již zmíněná papírová ztrátovost, až ve výsledku funguje příkaz dva na dva. Ještě musím nastavit velikost papíru, monstrózní kopírovací krabici se nezdá můj formát 4A úplně přesný, a pak už mohu stisknout tlačítko ke kopírování. Ovšem mezitím skončila lhůta, kdy je robot ochotný pracovat, a tak mě vypnul. Tudíž celé nanovo. Nu, pokrok je pokrok, ale někdy si říkám, zlatý kopírákJ

Tři králové

Vánoce úspěšně skončily a začíná masopust.

Učitelům přidají

Soudě podle reakcí na novinky cz, nikdo v naší zemi učitelům nepřeje navýšení peněz. Společnost se tím cítí pobouřena. Skutečnost ale není tak růžová. Poměrně často se setkávám s kantory na hranici životního minima. S jedním jsem se nedávno potkala. Na otázku, jak se má, odpověděl sklíčeně, že trpí nedostatkem spánku, protože přes den učí a po nocích taxikaří. Neuživil by rodinu. „Přitom ale učím rád, ale dvě děti si žádají své,“ krčil rameny, když vysvětloval bezvýchodnost své situace. „Když se chceš té práci věnovat, musíš se pořád připravovat. Když chceš být v obraze, musíš také trochu studovat a cestovat, ale jak máš někam jezdit, když není za co?“
Bylo zjevné, že ho nastalá situace trápí, zvlášť když už není pochyb, že za katedrou to lepší nikdy nebude.
  Učit dnešní mládež není vůbec jednoduché. Nejen kvůli dětem, ale i díky okolnímu tlaku. Uvědomila jsem si to při sledování televize, která do kantorů statečně šije bez ohledu na komerčnost či veřejnoprávnost televizní stanice. Měla jsem pocit, že poslouchám informacím o největších nepřátelích státu. Ve skutečnosti ale byla většina reportáží o problémech našeho zkostnatělého školství. Reportéři v nich akčně přibližovali situaci na vybraných školách, kde slovo kantor patří do rejstříku sprostých výrazů. Chtěli veřejnost přesvědčit, že největší zlo pro dítě je, když se bude muset něco naučit a ještě u toho, ó bože jaká hrůza, trochu poslouchat. Sypali z rukávu argumenty, proč je vlastně zbytečné chodit do školy a z kontextu mělo vyplynout, že oni také žádné vzdělání nemají (no to jsme si všimli hned) a že ho rozhodně nepotřebují, protože jejich výplatní páska je s tou školní naprosto nesrovnatelná. Vždycky jsem před takovým diskusním veřejnoprávním pořadem vypadala jako největší rebel, protože já jediná většinou nesouhlasila.
  Napadlo mě, proč tu školu vůbec nezrušíme. Marie Terezie by přišla o svou nálepku škůdkyně národa a děti by měly tolik žádanou volnost a svobodu. Nejspíš proto, že by nebylo se do koho trefovat. Abychom mohli zaníceně brojit proti kantorům, kteří vyžadují nějaké vědomosti. Vždyť přeci na internetu je úplně, ale úplně všechno. Nebo abychom si mohli v dospělosti lítostivě stěžovat, že kdybych měl pořádnou učitelku na angličtinu, tak se domluvím. Ale takhle ona může za to, že si v cizině neřeknu ani o kafe.
  Další nespornou výhodou by byly ušetřené peníze. Mohlo by tím pádem být víc prostředků na naše milé zákonodárce, kteří jistě vzdělané voliče nepotřebují. Hloupý dav se líp oblbuje, stará známá pravda.
  Do tisku včera vyslali zprávu, že učitelům přidají až osm tisíc korun. Jelikož většina národa nic jiného než titulky nečte, vzbudilo to velké pohoršení. Tolik peněz a zrovna učitelům. Kolegyně sice suše konstatovala, že osm tisíc dostanou všichni učitelé dohromady, ale to samozřejmě nikde nepsali. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že když ve školství přidají pětistovku, je z toho haló půl roku dopředu, podepisujeme haldu papírů, abychom náhodou z toho bohatství nezpychli. Teď nepodepisujeme nic. Zjevně proto, že nám ve vší tichosti na platy sáhli už v září a teď nám samozřejmě nic nepřidají. Vše se odehrává jen v mediální rovině. Jen mě to vždycky rozčílí, čímž vlastně škodím sama sobě. Ještě že to mohu napsat na blog. Ale ministra školství a všechny ty kluky kolem bych hnala svinským krokem!
Nebo ne, zamkla bych je do tercie a ukažte kluci, co umíte. A pak se teprve kasejte se svou novou koncepcí a platovou politikou:-)

Částečné zatmění Slunce

Vzbudilo dnes mezi dětmi docela zájem. Doufám, že jim částečné zatmění nezůstane natrvalo:-)

Já mívám částečné, či spíše úplné, zatmění, když kontroluji váhu. Až dnes jsem zjistila, že všechno dělám špatně. A je po zatmění:-)

Televizní okénko

Nekoukám často na televizi, ale čas od času to na mě přijde. Letos, respektive loni, ta doba přišla o svátcích. Snad proto, že mi bolavá záda neumožňovala moc jiných aktivit, měla přijít na řadu televizní obrazovka. Ukázalo se, že to nebyla dobrá volba. Hned zpočátku mě spolehlivě odradily trapné reklamy vtíravě naskakující chvíli co chvíli. Výběr z programové nabídky byl tak chudý, že jsem se musela ujistit, zda je opravdu čas sváteční, kdy má být na obrazovce to nejlepší, čím naše televize disponují. No potěš pán bůh, pak bych nechtěla vidět ten všední program.
„Je něco v televizi?“ zaznělo během silvestrovského odpoledne. Otázka mi připadala nelogická. „Televize přece hraje non stop?“
  Byla jsem poučena, že to sice ano, ale zajímavý pořad abys pohledal. Nu, jala jsem se hledat a musela jsem uznat, že oponent má svatou pravdu.
Chtěla jsem vědět, kam tedy plynou televizní poplatky a narazila na výzvu v Reflexu, která chce zrušit ČT. To by stálo za úvahu. Obří moloch Kavčích hor je jen pozůstatek bývalého režimu a pan ředitel si tam hraje na všemocného pána boha za veřejnoprávní peníze.
Já bych asi šla ještě dál, zrušila bych televizi jako takovou. Proč? Aby zbytečně nepolykala předraženou energii.
Chtěla jsem se informovat, jestli se vůbec někdo na televizi dívá. Mohla by to být zajímavá debata, ale nebyl pro ni dostatek oponentů. Zrušit jsem ji chtěla jen já.
„Co zprávy?“ syknul na mě televizní přívrženec. Na moji informaci, že stačí internet a vůbec, zprávy je v rámci zachování duševního zdraví raději nesledovat, koukal značně nedůvěřivě.
Pochopila jsem, že pro některé jedince má televizní obrazovka pořád nějaké magické kouzlo. Suplují jakési imaginární spojení se světem.
Dá se to pochopit u lidí z nějakého důvodu uvězněných ve svém domově ( o vězních jako takových nemluvím).
Ovšem když se v roli nechtěného vězně díky zádům dostávám i já, zjišťuji, že pak je to za trest. To už není koukatelné, vůbec nikde. Komerční televize jsou jen reklamy,sem tam proložené kouskem filmu, což má k nějakému zážitku pěkně daleko. A to nemluvím o tom, jaké blbosti se na těch obrazovkách objevují. A na veřejnoprávní jsou sice reklamy mezi filmy, (ač slovo film je asi silné- filmy se tady neobjevují) tedy mezi pořady a jsou tak neskutečně natahované, že to vlastně vyjde nastejno. V našich televizích je tedy možné úplně všechno. Tedy kromě jediného – podívat se na kvalitní film nebo dokument.
Ne, že bych si stěžovala. Často na televizi nekoukám a s uzdravenými zády už vůbec ne. Jenom si myslím, že nutit někoho ze zákona platit poplatek za opakování sto let starých věcí a pouštění nových slátanin, je nemorální.

A zítra znovu

Nějak to vánoční volno rychle uběhlo. Zítra zase znovu. Ani člověk nestačí za těch pár dní získat syndrom návratu z dovolené:-) Cestovali jsme dnes zpátky z novoročního pobytu do Prahy. Cesta byla dobrá, místy dobrodužná.  Velmi často totiž připomínala tankodrom. Kličkování mezi krátery na našich vozovkách všech kategorií bylo docela zajímavé,dramatické,leč naštěstí úspěšné. Kupodivu na Letné byli ještě tací,co měli i dnes potřebu pouštět rachejtle, zjevně byly silvestrovské zásoby krapet předimenzované. Zachariáš z toho ovšem radost neměl :-(a já tomu vůbec nerozumím. Tolik peněz vystřílet do vzduchu:-)? To by bylo opravených cest:-):-)
A Večerníček má dnes narozeniny. Už padesáté:-) Takže večerníček, pomodlit a spát:-) Zítra zase znovu:-)

Novoroční

Na Nový rok o slepičí krok:-)
 Začínáme- respektive pokračujeme- s čistým štítem, s čistou hlavou a s čistým diářem.:-) A těšíme se, co ten nový rok přinese. Bude-li jako dnešek, mělo by to být příjemné putování opřené o dvě jedničky.

Novoroční předseveztí nemám ve zvyku. Či vlastně jedno předsevzetí mám už léta- že si nebudu dávat předseveztí:-) A v podstatě nedávám. Ovšem k jisté

rekapitulaci a plánování ten dnešek vybízí. Ale veřejně tu mohu přiznat jen knihy, které jsem již avizovala. A snad ještě pokus (asi miliontý) o zhubnutí.:-) A obecně mohu říct, že desítka  tedy nic moc, v jedenáctku vkládám mnohem větší naděje. A klid a pohodu, to přeji nám všem.

A také, aby už bylo na Hromnice o hodinu více- slepičí krok je maličký, ale i ten se počítá:-)

P.S. A ještě novoroční stěk od Zachariáše:-)