Medardova kápě

 Medardova kápě, čtyřicet dní kape. Všichni známe dávné pořekadlo, které nám predikuje deštivý červen. Zní trochu jako meteorologická hrozba. Nebo jako poetická diagnóza českého června.

Myslím, že mnozí by trochu víc deště uvítali, byť nemusí jít zrovna o období dešťů.

 Obecně teď prší méně, než je třeba, proto by měl být déšť vítán. Nevím sice, jestli zrovna červen je nejlepší adept na deštivý měsíc, ale naši předkové patrně měli vypozorováno, že když osmého června prší, pak prší pěkně dlouho.

Mě spíš zaujal ten Medard a jeho kápě. Ani ne tak jako svatý, ale jako jakýsi neviditelný správce červnového nebe. Představuji si klasickou mniškou kápi, ze které Medardovi crčí nějaká voda. Třeba proto, že si Medard svou kápi špatně vysušil.

 Bylo proto pro mě překvapení, že všechno je jinak. Slovo kápě totiž kdysi také označovalo drobný déšť, kdy prostě neprší, ale jen krápe. A protože Medard, tedy ten svatý, měl údajně rád deštivé počasí, celé se to takto propojilo. A žádná mnišská kápě. O iluzi méně.

Nejslavnější Medard je údajně dávný biskup z Franské říše, který dnes rozhoduje o deštivém či slunečném červnu.

Osobně si myslím, že si to Medard může rozhodnout, jak chce, červen umí být krásný v každém počasí. Může krápat nebo dokonce pršet a on nám nabídne svěží zeleň probuzené přírody. A to i v pražských parcích.

Anebo pršet nemusí a červnem se protančíme se slunečními paprsky v zádech.

Jako vždy, nejlepší je střední cesta. Trochu slunce, trochu deště.

To ale asi Medard neřeší. Ani to neumí. Neumíme to ani my, leč na rozdíl od Medarda si to umíme zařídit a užít po svém, podle toho, co pro nás červen znamená. Užijte si tedy červen podle svého, navzdory slavným pranostikám. Bez ztráty iluzí. Užijme si ho takový, jaký přijde. Ať už Medard kape, krápe, nebo se rozhodne vzít si volno.

Psáno pro Listy Prahy 1