Pospávání

Letní pospávání či spíš povalování se v chladivé trávě je nyní na denním pořádku. Léto jede na plný plyn, vedra lámou rekordy, odpočívat se musí i během dne.

Lehnout si do chladivé trávy  není v Praze zrovna jednoduchý úkol. Kupříkladu ve Stromovce se o trávu musíte dělit s pejsky a není zrovna jisté, zda všichni majitelé vyznávají ideu po svém miláčkovi uklízet. A nejen toto, jsou tu i sociálně méně zdatné skupiny lidí, kteří zde rovněž často vykonávají své potřeb. Následují mejdany mládeže, které se také dokážou na trávnících podepsat. 

A nelze nezmínit Lesy hlavního města Prahy, které zjevně mají své : úkol zněl jasně, který mnohdy plní navzdory zdravému rozumu. Alespoň tak mi to připadá, když v těchto vedrerch vysekají trávu na výšku jednoho centimetru, tedy až na prach. Romantická představa o tom, že se zkusíte ponořit  do její chladivé hebkosti, rázem bere za své.

A že se v trávě dá příjemně ochladit, o tom právě pejsci vědí své. Zaboří se do trávníku a je jim dobře. 

Ale i člověk by si v polovysoké trávě našel pohodlné místo, kde se dá hlavou opřít o vyvýšenou krtinu 

a spánek je tady. Kdyby ovšem na většině přijatelných míst nebyla tráva úplně vypálená. 

Pospávání v létě má zvláštní rytmus. Není to plný spánek, spíš horkem rozpuštěná bdělost. Věci kolem se nerozpadnou, jen ztratí ostrost, hlas z dálky, šum stromů, vzdálené auto, to všechno se promění v měkkou směs, ve které se dá klidně plavat. Myšlenky se neřadí za sebe, spíš se jen objevují a zase mizí, jako by si taky šly lehnout do trávy.

Navíc současné žhoucí slunce člověka netlačí k žádnému výkonu, nýbrž k ospalé pomalosti. Nutí oči přivírat se nejen z únavy, ale i z přebytku světla.

V tom je letní pospávání takové netradiční, přijde a odejde,  nikterak to ničemu nepřekáží, a přesto má člověk pocit, že se dokonale nabil novou energií

Je to takový letní neorganizovaný pokus o odpočinek.

Pes to má víc přirozené, prostě se složí do trávy, občas si přehodí packu, vyplázne jazyk a vyřešeno.

Žádné přemýšlení, jestli je to správně, nebo dost pohodlné. Jen základní premisa, ležet  v trávě a chladit se.

Člověk ho chvíli napodobuje, ale neúspěšně. Po třech minutách začne řešit, že má na zádech mravence, že ho tlačí kamínek a že by to možná bylo lepší na dece.

Ale i ta tráva má své kouzlo. Ostatně, jako plno letních návyků….

Psi to dobře vědí...