Módní
trend je pojem bublina, která naznačuje, že se bavíte s lidmi, kteří to
vidí podobně jako vy.
Mimo bublinu je to pak většinou drama, nechci vidět svět jejich očima. Proto se hádáme, hejtíme, jak se dnes často říká a skutečně i realizuje.
Za opačný názor
či jiný pohled většinou dostanete pěknou čočku.
Pojďme
to na začátku roku 26 zkusit malinko jinak, podívat se třeba zrovna na leden jinýma očima.
Navzdory tomu, že leden vypadá v kalendáři pro všechny stejně, má ve skutečnosti pro každého jinou podobu.
Někdo v něm počítá dny, jiný kroky, další lidi, někdo peníze, jiní třeba stupně pod nulou a výši sněhové nadílky, děti často počítají známky nebo spíš dny do konce pololetí, někdo v lednu sleduje předsevzetí, jiný se ho snaží přežít.
A
právě tyhle drobné rozdíly dělají leden snesitelnějším.
Tak jaký je leden kupříkladu očima prodavače?
Asi jako měsíc tichých obchodů a
dlouhých pohledů do regálů. Zákazníci přicházejí s rozvahou, odcházejí s malými
nákupy a často s větou „já si to ještě rozmyslím“. Prodavač v lednu ví, že
radost z prodeje má jinou podobu než před Vánoci.
Pohled
řidiče MHD může být hlavně o ranním šeru a ospalých tvářích. Lidé nastupují
tiše, zabalení až po nos, a město se probouzí pomalu. Důležité je jezdit
plynule a hlavně bezpečně.
Pro
divadelníka je leden měsíc zkoušek. Publikum je po svátcích zdrženlivější,
smích přichází pomalu, potlesk opatrně.
U
lékaře je to pak docela fofr. Těla po svátcích dávají vědět, že všeho bylo dost,
jídla, sezení
i
odkládání. Lékař v lednu poslouchá víc stížností než obvykle a často slyší to
samé:
„Od
ledna se sebou něco udělám.“
Pro
úředníka je leden měsíc nových formulářů a starých dotazů. Lidé chtějí začít
znovu, ale razítka zůstávají stejná. Úředník v lednu ví, že klid a trpělivost
jsou nejcennější položky pracovního dne. A že vlídné slovo někdy vyřeší víc než
paragraf.
Pro
kavárníka se toho moc nemění, leden je měsíc dlouhých rozhovorů a pomalejších
rán. Káva chutná stejně. Kavárník v lednu pozná stálé hosty podle toho, že
zůstávají déle. Ne proto, že by spěchali méně, ale protože je kam se schovat.
A
jaký je leden očima učitele?
Tak tam je to o návratech. Žáků do lavic,
učitelů k tabuli a všech zpět do reality. Leden je trochu takové pedagogické
peklo, pořád písemky, testy, zkoušení. Blíží se konec prvního pololetí.
Pro
rodiče je pak leden logistická výzva. Vstávání, svačiny, kroužky, pracovní
schůzky
a
návrat k pevnému režimu. Vánoční pohoda je pryč a místo ní nastupuje kalendář
plný povinností.
Pro
studenta to také není bůh ví jak oblíbená doba. Je to stres, samé zkoušky. Ale je
to i měsíc odkládání. Zkoušky se blíží, termíny existují, ale dnešek ještě není
ten pravý den začít. Leden studenta dobře ví, že čas je relativní a že „zítra“
má mnoho podob.
A
naopak, pro takového aktivního seniora je leden je tichý. Po prosincovém shonu
zůstane klid, který může být příjemný i dlouhý. Dny jsou krátké, ale čas má své
tempo…
Prostě leden není měsícem velkých činů. Je
spíš časem drobných návratů, k práci, k rytmu, k sobě navzájem. A možná právě
proto dává smysl pozorovat ho z vícero úhlů. Vystoupit ze své bubliny.
A brát ho jako tiché nadechnutí před dalším rokem. Z každého úhlu pohledu.
Psáno pro Listy Prahy 1Jakýma očima vidíte leden Vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat