Maturitní ples je stěžejním bodem zájmu maturitních ročníků. Logicky. Mnohdy se říká, že teprve po plese začnou trochu myslet na svou závěrečnou zkoušku.
Ostatně, on ples samotný je také takovou zkouškou. Musí si to připravit, nacvičit, zorganizovat.
V podstatě je to pro ně přínosnější než rozbor třicetileté války před maturitní komisí.
Je také společenská událost.
Pro ty, co to zažívají poprvé, silný zážitek. Neopakovatelný. Pro maturanty, jejich rodiče, prarodiče, kamarády...
Pro učitele už to většinou tak jedinečné nebývá. Někoho to sice těší kontinuálně, rád se účastní rok co rok, jiní to mají spíš jako pracovní povinnost. Mě vždycky těší, když nastane rok, že nemusím.
Letos tomu ale tak nebylo. Moji primáni byli na plese imatrikulování, takže jsem musela.
A že je to tady událost, už jsem psala. Je to monstrózní projekt, řada tříd, všechno se to nacvičuje déle než rok.
Samozřejmě že maturanti mají hlavní prostor.
Ale i my jsme museli vyvinout nějakou aktivitu, nacvičit tanec, stužkování.
Strávit celý sobotní večer v Lucerně.
A nejen večer, účast byla vyžadována už v podvečerním čase, abychom se připravili.
Nakonec to proběhlo úspěšně. Malé děti byly dojemné, ti větší roztomilí, maturanti skvělí.
Poté se všichni odebrali kamsi na after party.
My jsme s úlevou zamířili domů.
Bylo to hezké, ale jsem ráda, že je to za námi.
Další až za sedm let.
Žádné komentáře:
Okomentovat