Slavíme?

 Narodit se spolu s novým rokem, v lednu, víceméně znamená, že vaše narozeniny zaniknou v šumu novoročního útlumu. Po silvestrovském gejzíru se najednou nikomu nechce slavit.

A když ještě narozený drobeček „pošvihne“ každoroční novoroční závod o první dítě roku, které s sebou nese svých pomyslných pět minut slávy / a finanční bonus z městského rozpočtu/, pak jako druhý a další zapadne do množiny lednových zrozenců, kteří zachumlaní do peřinek tiše přežívají svůj první životní měsíc, který je zároveň prvním měsícem roku.

I leden je takové miminko, je také tak zachumlaný, pomalu se rozkoukává, nadechuje a snaží se nějak pochopit svět kolem.

Někdy je leden divočejší, jako miminko, které o sobě dává vědět hlasitým pláčem. Křičí a volá na všechny kolem:

„Tady jsem, všímejte si mě, se mnou všechno začíná nanovo.“

 Jindy je to klidný chlapeček, který tiše spinká, pevně se chytá za nabízenou ruku, jak leden, který nabízí tichou sílu do dalšího roku.

Slavit narozeniny se v lednu většinou nikomu moc nechce, však také lednoví oslavenci nezažívají bujaré večírky s večerní grilovačkou, to vlastně nikoho ani nenapadne. Narozeniny se v lednu řeší přáním všeho nejlepšího s douškou, že se těšíme na jaro.

 Jako leden samotný, většinou si všichni přejeme, aby hlavně nastartoval tu světlejší část roku a víc se s ním nechceme zaobírat. Je to takový pomyslný most k lepším časům.

Zkusme mu letos nabídnout víc šancí, nejen tu tříkrálovou. Prostě takovou pěknou lednovou narozeninovou párty.

Aby ten rok, do kterého se skrze leden prodíráme, opravdu patřil k těm povedenějším. A to si parádní mejdan přece zaslouží…