Galerie máme rády, byť to není vždy jednoduché. Často narážím na nevlídnost oněch hlídačů, někdy se s ní setkávám už při nákupu vstupenek. Když jsem kupříkladu zapomněla zaplacenou kartu na celý rok do NG a požádala pána u vstupu, aby se podíval, že to zaplacené mám, musí to tam někde být evidované, když mi chodí zprávy jako "příteli NG". U pokladny ale žádný přítel nejste. Nemáte kartu, fyzicky, vaše chyba. Zaplaťte.
No nemám, to uznávám a kaju se. Ale naivně jsem si myslela, že v době digitalizace by to nemusel být tak zásadní problém jako třeba před třiceti lety. Ale byl. Nemáš, zaplať. Nic se hledat nebude...
Nu, tak jsem zaplatila, chtěla jsem s dítětem za kulturou, tak se nebudu hádat v pokladně...
Mezi hlídačkami jsem naopak kupodivu narazila na kultivovanou dámu. Byla vlídná, chápala, že jdeme s malým dítětem, bavila se o obrazech a co víc, věděla. Byla znalá.
A měla přízvuk. v duchu mě napadlo, zda nejde o nějakou kunsthistoričku z Ukrajiny, která skončila jako hlídačka, ale neměla jsem odvahu se jí zeptat. Jen jsem jí poděkovala. Zlepšila nám den. I pocit z návštěvy galerie, kam, navzdory zkušenostem, chodíme pořád rády, neb obrazy nás baví. Jen je to někdy dost dobrodružné...
Žádné komentáře:
Okomentovat