Obdiv ZUŠkám

 Je dobré občas vykouknout z vlastní bubliny. Ze záplavy diktátů a písemek nahlédnout do jiného školství, do toho uměleckého. Mám velkou úctu ke všem uměleckým školám, které vedou děti k umění. Rozvíjejí jejich potenciál a dokážou s dětmi nevídané věci. Je to naprosto jiná práce, vyžaduje krom vlastních schopností i velký zápal, nadšení, trpělivost a vstřícnost. Je to velká nadstavba, naučit a nadchnut děti pro umělecký obor. 

A protože jsem nedávno byla poctěna pozváním na absolventský koncert jedné mojí studentky, která vedle klasického studia bravurně zvládá i hudební obor v umělecké škole, mohla jsem si jednak užít nádherné hudby a druhak postřehů z okolí. 

Nejen, že ty děti umí nádherně hrát. Kultivuje je to, umí se jinak chovat. Ba i oblékat, což bylo obzvláště v kontrastu s jedním z mých kolegům, který na koncert dorazil v kraťasech a triku, s baťohem na zádech...! On je přeci tak neformální, free..A na oblečení přeci nezáleží...? 

No, v podstatě asi úplně ne, ale patří to k věci. 

A situace, kdy mladá umělkyně, v nádherných společenských šatech, protože je to její absolventský koncert a zážitek, si třepe rukou s tímto neformálním kolegou, mi docela utkvěla v paměti. Je to neformálnost, nevychovanost, snaha být za každou cenu i po čtyřicítce děsně cool, neúcta či co to je? Ale možná jen nechodil do zušky:-)

Nevím, jen mě to zaujalo.

Stejně jako opačný fakt, že mladí umělci byli všichni krásně a společensky oblečeni, nádherně hráli a krom umění z nich sálala i společenská sebejistota. 

A za to chovám obdiv k zuškám. Je to jejich pole působnosti. Kultivovat. Probouzet a udržovat zájem. Nadšení. 

Je to těžká a náročná práce, ale ony jsou v tom skvělé. 

Za mě teď konkrétně píšu o zuš Klapkova, ale jsou, podle mne, takové všechny. Díky za takový náhled do jiné bubliny. 

A hudba to byla nádherná. Krásně hrála, absolventka. I její doprovázeči. 

Pohlazení po duši.