sobota 28. července 2018

Dálkoví řidiči

Matně si vybavuji zahraniční televizní seriál o řidičích kamiónů, který nějak pronikl na socialistické obrazovky. Pokud mě paměť neklame, tak romantika se v něm vážila na kila a seriál hltaly všechny věkové kategorie. Dnes takové dálkové řidiče potkáváte dnes a denně a romantiky v tom neshledávám ani co by se za nehet vešlo.  Spíš strach a obavy, protože jestli se něčeho na našich dálnicích opravdu upřímně bojím, jsou to kamiony. A vůbec nechápu vztah jejich řidičů k pravidlům silničního provozu. Často je totiž potkávám s nohama na volantu, zírající buď na monitor telefonu, nebo na televizní obrazovku. Nerozumím tomu, že je to vůbec možné, pak, že je to tolerováno a v neposlední řadě že si to vůbec dovolí. Jistě, zvládají dlouhé úseky cest a může to být trochu nuda, to ale neznamená, že budu za volantem takového kolosu hrát počítačové hry či relaxovat s nohama na volantu. Pak není divu, že neustále slyšíme o tom, jak kamion zablokoval už tak dost neprůjezdné české dálnice či způsobil nehodu, většinou logicky tragickou. Vím, že to na cestách mají kamioňáci těžké, zejména v poslední době, kdy probíhá migrační krize. Zrovna nedávno mi jeden vyprávěl, jak mu ve Francii vlezli do vozu tři uprchlíci ve snaze zneužít ho k cestě do Anglie. Vloupali se mu do vozu, když spal, prořízli mu plachtu a zalezli mezi zboží. Při následném zásahu francouzské policie si řidič užil své a teprve když dokázal, že opravdu nikoho nelegálně nepřeváží a o vniknutí tří Afričanů fakt nevěděl, byl propuštěn. Škody mu ovšem nikdo nenahradí. Není pak divu, že podobné zprávy migrační krizi rozhodně neusnadňují, ale o tom tento text není. Je o kamionech, o tom, zda na současných dálkových řidičích lze objevit nějaký nádech romantiky. Já ho tam tedy nevidím, a kdyby bylo po mém, kamiony zruším. Zboží lze převážet po železnici, a kam koleje nedosáhnou, tam se přeci dá žít i z lokálních surovin. Z těch se ostatně dá žít všude, že ano. A převážet zboží z jednoho konce kontinentu na druhý pomocí neforemných aut nepovažuji za smysluplné. A o zvířatech, která se také v kamionech převáží, už ani nemluvím. Zde by měl ostře zaznít hlas ochránců zvířat a podobné transporty zakázat. Doba si to ovšem nepřeje, a tak jediným řešením pro vztah s kamiony je držet se od nich v bezpečné vzdálenosti, protože u jejich řidičů jeden nikdy neví. Co když se zrovna dívá na televizi nebo ho popadne nesmyslná touha ukázat, kdo je na silnici nejsilnější?

4 komentáře:

  1. Byla jsem se svým přítelem kamioňákem tři týdny na cestách. Až z vysoké kabiny auta mi došlo,kolik těch velkých aut brázdí Evropu, kolik zbytečných krámů se vozí z místa na místo a jak jsme všichni s prominutím rozežraní. Přítel tu práci bere jako svobodné povolání, při kterém není uvázaný na místě. Já to naopak vnímala jako naprosto promarněný čas. Člověk pořád někde stojí a čeká,na nakládce,na vykládce,v zácpě, na zprávu od dispečera. Velkým autem nesmí nikam zajet, takže ze zajímavých měst vidí jen pumpy nebo průmyslové zóny. Žádná romantika, chlapi jsou řízeni hodinovým strojkem jak zvířátka na klíček. Ivča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Ivčo. Třeba ty převozy z místa na místo nechápu vůbec, veze se jedna věc na sever Evropy, aby se ta samá, jen s jinou značku výroby vezla zase zpět!!!!

      Vymazat
  2. Do puntíku s článkem souhlasím. Jet na dálnici mezi dvěma kamiony je moje noční můra.

    OdpovědětVymazat