úterý 10. července 2018

Bez signálu


V údolí kolem Lužnice. Jdete, jdete a najednou se nedovoláte. Vypadá to, že bych tímto textem chtěla napadnout lživou či klamavou reklamu našich operátorů, kteří tvrdí, že mají stoprocentní pokrytí. No, že nemají, víme už dávno. A nechci si stěžovat, protože na tyto molochy to stejně neplatí. Naopak, chci to kvitovat s povděkem. Ač na první dobrou to byl chvíli šok, ten předražený přístroj, co všichni taháme s sebou a mnohdy je alfou i omegou všech našich komunikací, schůzek, zábavy či informací, je najednou k ničemu. Nefunguje. No signál. A když tu chceme pár dní pobývat, a to my chceme, je třeba to vstřebat. Překvapivě to jde rychle. Jako za starých časů. Bez telefonu. Z očí do očí. U ohně s kytarou. A je to super čas. I bez signálu. A že nejde o partu starých trampů, ale mladých studentů, ještě před maturitou. I oni umí žít bez signálu, byť se nám to nezdá. A bylo to moc fajn, v Přiběnicích u Lužnice, bez signálu.


P. S. možná by ale nějaká stížnost na operátora nakonec být mohla, dost okatě nám lže ohledně pokrytí. V tom pak jde už o princip.

Žádné komentáře:

Okomentovat