Jedna mladá psycholožka přišla s návrhem, že když platí
GDPR, měla by ho uplatňovat natolik důsledně, že o svých klientech nesdělí
nikomu ani půl slova.
No, něco na tom jistě je, jen si to neumím moc představit
prakticky. Lze vyřešit nějaký problém, když druhým nesdělím, jak mají
postupovat? Nebo ji řeknu jen něco, patrně to, co sama uznám za vhodné? Myslím,
že si plánuje to druhé. Je to takové důležitější, najednou se cítí být někým,
kdo rozhoduje o tom, co budou druzí vědět a co ne. A taky manipulativnější,
když si uvědomíme, jako moc si tím vlastně osobuje. Na druhou stranu závažnost
psychologického vyšetření může být devalvována, když budete příliš o všem
diskutovat.
Je asi třeba umět najít míru, co říkat a kdy mlčet. Což je
ovšem léty ověřená pravda, která nemá s GDPR vlastně nic společného,
přesto by právě nyní měla znovu přijít na přetřes. Podle mého by bylo úplně
nejlepší, kdyby se někteří horliví vykladači všech nových nařízení nejprve
naučili vnímat své okolí. Aby nemuseli znovu objevovat Ameriku. Nejlepší by pak
bylo, kdy uměli i naslouchat. Jenže takové umění se na školách neučí. Přitom
adeptů na nějaký rychlokurz by bylo víc než dost. Vidím kolem sebe lidi, kteří
se zalykají vlastní důležitostí a přitom nevnímají, že jejich chování často
připomíná pohyb slona v porcelánu. Navíc slona, který si nedá poradit,
protože se mu líbí vyšlapávat si svoji vlastní cestičku. Rozumím snaze být
originální, leč nemělo by se zaměňovat s arogantní a sebestředný. I když
na druhou stranu, i to je vlastně originalita.
Nelze samozřejmě popřít, že ochrana osobních údajů má hodně
co do sebe. Leč jsou tací vykladači, kteří najednou mají potřebu mluvit
v šifrách. Nebo nesdělovat vůbec nic, protože si přečetli, že se to nemá.
Předpokládám, že takový jedinec je zatím hlavně teoretik, protože praxe ve
finále přináší i jiné momenty. Těžko totiž lze kupříkladu pomoci studentovi,
když se psycholožka, z podstaty věci předurčená k řešení problémů,
tváří, že nic neví, protože ona nemůže vůbec nic říci. Trošku potíž bude asi
s pochopením meritu věci. Protože když ona bude tajemná jak hrad
v Karpatech, dítě bude nadále trpět svými problémy, protože mu nikdo
nepomůže, jelikož neví, s čím. S výkladem ochrany se tady musí hodně
opatrně, leč vysvětlujte to někomu, kdo nechce vnímat. K přímé konfrontaci
ani k nějaké dehonestaci se takový přístup či osobitý výklad GDPR moc
nehodí, je to maximálně na takové rezignované povzdechnutí. Někde to ale řeší
úplně jinak. Nemají psychologa a sází na
zdravý selský rozum, cit, intuici i empatii. A světe div se, ono to funguje…
Žádné komentáře:
Okomentovat