Nedávno – konkrétně asi den před koncem školního roku- se na
netu objevil článek o darech pro učitele. Slovo dar se mi v souvislosti
s květinou či putovní čokoládou připadalo poněkud nadnesené, tudíž jsem si
článek přečetla. V podstatě šlo o to, co jsem shrnula v úvodní větě.
Většině učitelek přistane na stole pugét, někdy i dost okoralý, ale většinou
jde o krásné květiny. Někteří dostanou čokoládu, bonboniréru… A
v některých případech, většinou když studenti končí nějakou etapu, jde o
dárky hodnotnější, to ano. Jen to není ničí povinnost, jak se onen text snažil svým
čtenářům vsugerovat. A také neznám kantora, který by něco podobného vyžadoval a
nutil děti k tomu, aby mu něco koupili. Přesto se v textu hovoří o
tom, jak si vlastně učitelé na konci roku přilepší! Šlo víceméně o text až
urážející. To jsem ovšem netušila, co se dozvím, když si nerozvážně rozkliknu
diskusi. Tolik zášti, zloby a místy i nenávisti jsem snad ani nečekala. Všechny
se nesly v duchu, že co by jim co měl kdo dávat, ani kytku si nezaslouží,
leda tak na hrob, nic by jim nikdo nedal….Tím jim mysleli samozřejmě kantory.
Pozitivních ohlasů nebylo, Docela mě to
rozladilo, Ne snad, že bych čekala od veřejnosti nějaké pochopení učitelské
práce, vím, jak moc je dehonestována, kritizována, zpochybňována….S tím vším se
dá bojovat. Ale s takovou vlnu nenávisti, hrubé agrese a tupého odsuzování
to tak snadno nejde. Vím, nemám číst internetovou diskusi, je to vždycky stoka,
ale nějakým nedopatřením jsem do té stoky nakoukla. A udělalo se mi fakt
nevolno. Nebo smutno? Nevím, jaký pocit převládl, ale světlo na konci tunelu
tam fakt nebylo. A tak nevím, co je to ve společnosti? A nebylo by fakt lepší
tu školní docházku zrušit, ať se o děti starají jejich rodiče? Nebo ti, co
všechno ví nejlíp? Asi ano, leč jsou prázdniny, i pro politiky, tak nevím, kdo
tu školu zruší?
P.S. Kytek jsem dostala několik. A mezi hmotné dary řadím
několik sprchových gelů, bonboniér a kávu. Seznam dárců jsem nevytvořila,
stejně jako nehodlám lynčovat ty, co nedali nic. Tak to prostě je, a pokud to
v někom budí nenávist, nevím, jak s ní bojovat.
Jsou lidi, kteří na učitelích nenechají nit suchou. Závidí každý volný den, výlety zdarma (nedochází jim míra zodpovědnosti), no a i těch pár kytek nebo čokolád... Když jim člověk řekne,ať si to jdou za katedru zkusit, šermují rukama,že by museli ty spratky pozabíjet... Učím na prvním stupni a když to jde, oplácím těm mým prckům taky drobnými dárky, pod stromečkem při vánoční nadílce i třeba při tom vysvědčení. Finančně nejdražší dárek,co jsem kdy dostala,byla jednou poukázka na masáž a jednou se mi třída při odchodu na druhý stupeň složila na stříbrný řetízek. Někdy chtějí děti obdarovat,i když nic nemají... Takhle už jsem dvakrát dostala zaprášenou sošku zřejmě z poličky v obýváku, kolegyně použité babiččiny silonky a druhá kolegyně štamprlata,ve kterých bylo na dně ještě trochu zaschlého alkoholu...To si pak člověk i říká,jestli o tom rodiče vůbec vědí,jestli dítko doma neloupilo ve snaze potěšit... :-) Iva
OdpovědětVymazat