Umění odchodu.

Jde o skutečné umění, které ovládá málokdo. Někteří jsou si toho vědomi, proto raději nikam nechodí. Jsou raději doma. 

Nejhorší to prožívají ti, kdo vůbec nechápou proč to tak je. Nepatří k bavičům ani k těm, co by nějakým jiným způsobem byli rádi středem pozornosti. V podstatě je jedno, zda někde jsou či ne. Stačilo by tedy přijít a po zdvořilostním úvodu zase spořádaně odejít. Ale to právě moc neumí. Když už se tedy neubrání pozvání a na akci dorazí, je to většinou tak říkajíc „ na ježka.“ Termín na ježka mám z pradávného mládí, kdy jsme z hospody odcházeli až po židlích zvednutých na stůl, tedy na ježka. Zůstalo nám to. Tedy ten termín, ne už radost z dlouhého ponocování. I tak některým prostě odejít uprostřed večírku pořád dělá velký problém. Mají pocit, že tím na sebe stahují pozornost, většinou nežádoucí, tak raději vytrvávají až do hořkého konce.

Často tudíž odcházejí do společnosti s tím, že přijdou za hodinu. A ona je z toho jedna hodina po půlnoci. V tom lepším případě. Jindy třeba až za světla, prostě na ježka. Z vyprávění vím, že jde fakt o velký problém. Vnitřní boj. A protože se mi to čas od času rovněž přihodí, dovedu ten pocit zmaru dobře pochopit. Přijde to naprosto nečekaně.  Stav, kdy najednou neumím přesně rozpoznat okamžik, kdy je vhodné odejít. A vůbec v tom nehraje roli alkohol, jen vtíravý pocit, že se to zrovna teď nehodí.  Popravdě řečeno si to asi namlouvám, protože určitě nejde o zásadní společenský problém. Jde o pocit. Navíc, když se soustředím, odhodlám a fakt odejdu, nic se neděje. Co by se také dělo? To si rozumově samozřejmě vysvětlit umím. Ale pocity jsou někdy silnější a tak prostě odejít uprostřed večírku (ale klidně i odpoledníčkuJ)  mi  v těchto situacích dělá velký problém.  Řadím sama sebe do množiny těch, kteří nechápou, proč to tak je. A tak radši zůstávám doma. A dumám nad těmito společenskými podivnostmi, které se čas od času přihodí každému z nás. Ale občas si ještě dopřeji trénink, protože umění odchodu se prostě trénovat musí, jinak tato schopnost úplně zakrníJ.

A vlastně by mě docela zajímalo, zda podobný pseudoproblém také někdo řeší?