čtvrtek 24. srpna 2017

Stmelovací pobyty

Školní rok mnohde startuje formou seznamovacích pobytů. Přivedlo mě to ke krátkému zamyšlení. Ne snad, že bych je chtěla nějak zpochybňovat, ale že mě zaujalo, jak různě mohou vypadat.
Začala jsem dokonce vzpomínat. Říci, že jsem nezažila žádný stmelovací pobyt, by znamenalo podléhat jakémusi vzpomínkovému klamu, což rozhodně zatím ještě nemíním. Ale rozhodně se tak žádný z mých studentských výjezdů nejmenoval. První seznamovací pobyt jsem zažila až před nástupem na vysokou školu a oficiálně šlo o chmelovou brigádu, za kterou jsme obdrželi první vysokoškolský zápočet. Seznamovat jsme se tedy museli, chtě nechtě. Představa, že se z brigády nějak vyvleču, mi tehdy připadala takřka nemožná. Kromě toho jsme během tehdejší školní docházky zažili i jiné pobyty, svým způsobem hodně stmelovací. Šlo o povinnou bramborovou brigádu na začátku maturitního ročníku, která nám ukousla tři týdny z předmaturitního podzimu. Další stmelování jsme zažili na zavádění chmele ve třetím ročníku, kdy jsme se na pokoji pro šedesát lidí se společným hygienickým zařízením stmelili opravdu dokonale. Podobný charakter stmelování či seznamování lze připsat i kurzům, které se ve své době nazývaly branný a sportovní. Sportovní by dnes asi prošel také, sice asi s akčnějším názvem, třeba něco jako adrenalinový či zážitkový, ale jistě by své uplatnění našel i v dnešním ŠVP.  Šlo o týden plný sportu, kdy jsme sjížděli řeku, jezdili na kole, trénovali volejbal či zkoušeli imperialistický sport baseball, někdy se dokonce i lezlo po horách. Přitom jsme se dokonale seznámili, mnohdy i výborně stmelili. Branný kurz, během něhož jsme se připravovali na třetí světovou válku, by asi dnešní osnovy neschválily. Osnovy vlastně nejsou, tak RVP. Běhali jsme v plné polní, stříleli z malorážky, plazili se v bahně, učili se obalovat slámou proti jadernému útoku. Za poznámku, že fakt nevím, kde v Praze při náhodné atomové explozi najdu slámu, hrozila nejen dvojka z chování, ale spíše přímo vyhazov ze školy. Naštěstí jsme to dokázali ustát, stylem jeden za všechny, všichni za jednoho. Takže vlastně dokonalé stmelení kolektivu. Do podobného rámce jistě mohu zařadit i všechny lyžařské pobyty v Krkonoších či pochodová cvičení kolem Prahy, která bývala součástí každého ročníku. Zajímavé je projít si náplň současných stmelovacích a seznamovacích pobytů. Hodně se tam objevují odborné psychologické termíny. Jeden z hlavních cílů je stanovení pravidel, takže mnoho našich tříd je vyzdobeno plachtou (některé plachtičkou) se seznamem pravidel vzájemného chování. Většinou se následně moc nedodržují a stávají se tak pravidelnou náplní třídnických hodin, kde se řeší, proč se ta pravidla, která si „dobrovolně“ stanovili během seznamovacího pobytu, permanentně porušují.
Současný školní rok ale většinou nelze začít jinak, než seznamovacím pobytem, ve vyšších ročnících pak stmelovacím pobytem. Zajímavou kategorii pak tvoří problémové třídy, které také mají svůj pobyt. Chtělo by se říci, že nápravný, ale to je nekorektní termín, tudíž i v tomto případě se užívá neutrální označení stmelovací pobyt. Všechny pobyty musí být krátké, aby moc nezasahovaly do rozvrhu a také do víkendu. Musí být zaplatitelné, odborně vedené a shodovat se s RVP. Když začnete pátrat, jak nejlépe by měly vypadat, zjistíte, že jde o klasickou terminologii. Poznat sám sebe, naučit se pracovat se stresem, vyrovnat se změnou prostředí, umět bojovat s prokrastinací, osvojit si nové návyky….
K tomu účelu samozřejmě existuje celý arzenál her, které vám draze najatá agentura ráda aplikuje na studenty všech věkových kategorií. To je sice pěkná vize, ale existuje i starý dobrý způsob, který znamená, že vezmete děti, batoh a vyrazíte do terénu. Bez mobilů a tabletů, což často bývá ten největší problém, protože jakmile se děti každou hodinu nehlásí, někteří rodiče značně znervózní a mají pocit, že omezujeme základní práva jejich ratolestí. Když se toto podaří, lze i bez draze zaplacené metodiky docílit stmelení nového i starého kolektivu. Prostě se dostanou do jiného prostředí, zbaví se svých dosavadních komfortních podmínek a učí se spoléhat sami na sebe. A své kamarády. Jenže to vyžaduje i nadšeného kantora, který s nimi bude nocovat ve stanu a vařit si houbovku v kotlíku. A takových už asi moc není, byť stále existují.
Možná by stačilo ubrat na vzletných frázích a vrátit se k běžným dětským hrám, orámovaným poněkud drsnějšími přírodními podmínkami. Aby si děti opravdu něco vyzkoušely na vlastní kůži. Třeba nocleh v lese, vlastnoručně připravené jídlo či naštípané dříví. Jenže to se většinou moc nehodí do korektního rámcového plánu, protože co kdyby se tou sekyrkou zranili či během noclehu pod širákem nastydli? Proto se většinou seznamují formou sofistikovaných her, aby své volno trávili ve virtuálním světě, protože se zákazem mobilů někteří rodiče absolutně nesouhlasí. Ale důležité je to slovo někteří, protože někde je to úplně jinak. Stmelují se tak nějak přirozeně, stejně jako seznamují. Jen musí být ona dobrá vůle. A vzájemná shoda.

No, uvidíme. Začátkem září odjíždímeJ

Žádné komentáře:

Okomentovat