Husitská epopej

Díl dvě, za časů hejtmana Jana Žižky. Pořád stejně rozsáhlé, trochu více rozvláčné, ale pořád to čtu docela ráda. 

Je teď takové husitské období, Hus a husité kam se podívám. Ještě mi snad chybí výlet do Tábora, ale tam se zatím opravdu nechystám. Možná tak Betlémská kaple, respektive ta její replika z doby komunismu. Přijde mi to jako dobrý paradox, že soudruzi, kteří šli ostře proti církvi, vybudovali Betlémskou kapli. Asi proto, že jejich mottem bylo: „Řekni mi, co soudíš o husitství, a já ti řeknu, kdo jsi.“ – kvíz: víte, kdo to řekl?

   A když už sem u těch komunistických paradoxů, je to stejné, jako že KSČM sídlí v Praze v ulici Politických vězňů. To prostě nevymyslíšJ. 

Ovšem dost jsem odskočila od hejtmana Jana Žižky v druhém díle epopeje. Čtu, čtu a baví mě. A také třeba (krom jiného)potvrzuje moji představu o Želivském, že to byl mizera a prevít. Já ještě tvrdím, že terorista. A my tu po něm máme stanici metra...

 Další paradox. Dnešní nedělní čtení mě prostě do nich nutí. 

Leč, epopej za přečtení stojí (i když úplně si nejsem jista, jestli stojí i za tu přemrštěnou cenu, ale to je zjevně neviditelná ruka trhuJ).Knížka sama je hezká.