Vivat muzica

.....Aneb obrazy očima dirigenta. Ve Veletržním paláci probíhá výstava Vivat muzica, která nejen souzní s Pražským jarem, ale nabízí jiný a netradiční pohled na výtvarné umění V neděli odpoledne zde proběhla komentovaná prohlídka, kterou vedl dirigent  Collegia 1704 Václav Luks a Monika Sybolová, kurátorka Národní galerie. Pošmourné nedělní odpoledne, kdy se slavil Svátek matek, k návštěvě galerie přímo vybízel.Třeba jako forma určitého dárku. Nebo jen tak, umění přeci není nikdy dost. Výstava se velmi hezky zaměřuje na vztah výtvarného umění a hudby v průběhu staletí. Začínáme v renesanci a baroku a přes devatenácté století, které je mi tedy nejbližší, se dostaneme až do století dvacátého a do současnosti.

                                               Začínáme interaktivně, mapou a sluchátky

                                                                  Potom kvíz:-)

                                                  

Následuje úvodní slovo, paní Sybolová a pan Luks

                                                          vystavuje se vše od hudby

                                             Hudbu lze přeměnit na barvu a vidět zvuk:-)

                                                Začínáme u Františka Kupky.Abstrakce, jak jinak:-)

A pak již hezky podle staletí

                                                      Tak si představovali umělci Thálii:-)

                                                        Hudba se promítá i do sochařství

                                               Apollon ve svém sporu s Panem

                                                             Ty sochy mě fascinují

                                Člověk by nevěřil, kolik je ve výtvarnu hudebních motivů

                                                   Loutna vnímaná jako symbol pomíjivosti

 Tento obraz nám pan dirigent přezpíval. To v rohu je partitura, prý dokonalá. I hudební zážitek takový byl

                                                     Hudební zátiší bývala častým motivem.

       Mánesovy figurky míří do hospody. V Čechách v hospodě prostě končí všechno:-)

                                             Dvacáté století je už pro mě méně uchopitelné

                                                          Kubismus ještě vnímám

                                                     Ale toto již jde mimo mě

                                                              a tomuto už nerozumím...

 Přesto byla výstava krásná, zážitek dokonalý. Myslím, že stojí za vidění ( i za slyšení:-))