Eurovolby

    Svobodné volby byly jedním ze stěžejních hesel převratu v roce 89. Zvonilo se klíči za něco, co dnes takřka nefunguje. V souvislosti s víkendovými volbami se logicky nabízí otázka, proč? Když už jsme si to právo vyzvonili, proč se ho nyní tak velkoryse vzdáváme? Ba až tak velkoryse, že se objevují úvahy o zavedení povinnosti k volbám přijít? Tady se sice vzedme určitá vlna nevole, s tím, aby byly volby povinné takřka nikdo nesouhlasí, ale je to jen bouře ve sklenici vody. Naznačí se nějaká povinnost, všichni řvou, že to tedy ne, návrh zmizí a k volbám v poklidu zase nikdo nejde.

 Říkám si, že je to patrně tím, že tady mnozí (tedy ti, kdo se ještě zajímají) vidí jedinou cestu, jak našim politikům ukázat, že jim nevěří a nezajímají je. Protože jinou cestu, jak dát najevo nechuť z naší politické scény prostě nemají. Asi něco na tom bude, v eurovolbách zvlášť, protože fungování EU té nejširší veřejnosti nikdo smysluplně neobjasňuje, europoslance opravdu vidíme až nyní, na plakátech k volbám, kdy tedy žádají o hlas lidí, kteří je jinak absolutně nezajímají.

Navíc, letošní kampaň byla nejen duchem chudá (to jsou u nás takřka všechny předvolební kampaně), ale i trapná a navíc, podle mě tedy určitě, rasistická. Některé plakáty, které prvoplánově útočily na tradiční nesnášenlivost mezi některými skupinami obyvatelstva, přímo volaly po trestním oznámení. Ovšem zdá se, že v našem veřejném prostoru rovněž neplatí rovná pravidla, pokud si někam namalujete tykadélka, jdete si sednout. Pokud veřejně vyzýváte k rasismu, je to v pohodě....

 Pak se ovšem nemůžeme divit, že naše volební účast je stále nižší a nižší. A to i přes to, že třeba ještě před sto lety si o nějakém volebním právu mohlo obrovské množství lidí nechat jen zdát. Dlouho totiž volili jen muži, a to ještě jen ti bohatí (co bohatí dělají dnes je zase jiná otázkaL), ženy to měly klasicky mnohem těžší. 
 A je dost možné, že ty velké bojovnice za volební právo žen, jako třeba Františka Plamínková či Božena Viková-Kunětická, se dnes „obracejí v hrobě“, když vidí přístup veřejnosti

 (a nejen samozřejmě té ženské) k volebnímu právu.

 Je v podstatě něco shnilého ve státě českém, nebo spíš v jeho politice a lidech. Když nelze dát jinak najevo, že mě jejich práce neuspokojuje, lze asi neúčast ve volbách vnímat i jako velkou oběť. Že se vlastně vzdám něčeho cenného, abych upozornila na to, že zde něco nefunguje…?

 Leč u nás to ještě možná bude  i něco úplně jiného. Troufnu si tvrdit, že v trochu větší míře než o nějakou forma protestu jde o obyčejný nezájem, lhostejnost, ale i nevzdělanost a neochotu se na něčem podílet. Protože obecně je něco shnilého v celém státě českém, (tedy ve většině, abych nebyla napadána za šíření principu kolektivní vinyJ.) Ale jeho celkové nastavení, zákonnost (či spíš nezákonnost), principy dávno přežitých forem kapitalismu, nulová morálka a všudypřítomný diktát peněz a moci, to prostě volá po aktivní volební účasti. Leč, zdá se, že zatím marně. I Blaničtí rytíři zjevně poklidně klimbají, takže vlastně ono asi není žádné zle. Hůř patrně teprve bude. Až ale zase o své volební právo přijdeme, budeme koukat. Nebo zase, jako marionety, zvonit klíči…? Někdy je ale pozdě bycha honit…..