Ilustrátorka

a jiné obrázky.
Tak k této knize mi dopomohl blog. Četla jsem si o povídkách zde. Zaujalo mě to, Tudíž když jsem zase utrácela v knihkupectví  a knížka na mě vykoukla, řekla jsem si, že na mě asi čeká. Abych si potvrdila nebo vyvrátila přečtenou recenzi. A musím říct, že potvrdila. Kniha se mi líbila. Příjemný styl, zajímavé postřehy, netradiční úhly pohledu. Četlo se skoro samo. Mám ráda takové povídkové vyprávění, proto mě Ilustrátorka potěšila.A inspirovala. Hezký začátek letní výpravy za knihami.

                             

Dárek pro kantora

Jsou věci, které vždy vybudí vášně a spolehlivě rozdělí českou společnost. Je to volba prezidenta, tolerance k alkoholu či nevěře, existence komunismu, reakce na národností menšiny či vztah ke kantorům a škole jako takové. Vždycky buď anebo. A ještě navíc je většinou opačný názorový tábor označován terminologií minimálně ze zvířecí říše, ne-li z medicínského či podsvětního žargonu.
 Z meritu věci se pozastavím nad světem učitelským, jelikož o něm něco málo vím. Psát chci ovšem ryze fejetonicky, nereflektuji zde žádné vlastní zkušenosti. Spíš jde o takový pohled přes sklo, jak tu práci vnímá široká veřejnost. Před koncem roku jsem četla tento (musím říci, že velmi ojedinělý) názor. A samozřejmě, vzbudil mnohem víc reakcí, než kdyby autorka psala o hrozícím hladomoru.  Přemýšlela jsem, proč takové vášně? A proč ty negativní reakce? Dárek buď chci dát, pak jsem ráda za inspiraci, nebo nechci, pak to nechám být?

Nevadí nám korupce ve vládním prostředí, ale učitelku, která přijme kvalitní bonboniéru či nedej bože něco ještě hodnotnějšího, bychom nejraději ostrakizovali.
 Nedávno mi (konečně) přišla výzva k dědickému řízení.
Cituji: „nařizuji datum jednání tehdy a tehdy. Odměna advokátovi bude činit xxx tisíc korun!“  
Když jsem se nad tím pozastavila ve společnosti, dostalo se mi klepání na čelo. To je přeci normální, ne? Zápornou reakci jsem nezaznamenala. Zato když jsem dítěti připravovala parfém pro paní učitelku, jsem sklidila mnohem víc negativních postojů. Ba i nenávistných reakcí, za co, prý?

Těžko takovým lidem odpovědět, za co?  Něco prostě nemá cenu vysvětlovat.
Živě jsem si vybavila imaginární situaci, kdybych do rodin rozeslala dopis podobného znění, jako advokátní kancelář: "nařizuji převzetí vysvědčení v pátek v devět hodin. Odměna učiteli bude tolik a tolik desítek tisíc  korun...:-)"
To by patrně neskousli ani jako předem avizovaný vtip.
   Lze na to jít i ovšem i jinak, ptát se, jestli vám podobné situace vůbec stojí za přemýšlení? Někdy asi ano, každý přece tvrdí, že chce, aby naše děti vychovali kantoři spokojení, vzdělaní a schopní. Jenomže někdy nevíte, jestli to má vůbec nějaký smysl, podobnou práci vykonávat? Je vzdělání u nás pozitivum nebo negativum?
A rozhodně nejde o květiny na konci roku, aby nedošlo k mýlce. Jde o vztah veřejnosti a školy, rodiny a školy, dětí a vzdělání, společnosti a vzdělání a celé řady dalších, pozvolna mizejících vztahů:-(-
 Dnes už se na situaci, která je, po pravdě, rok od roku horší, dívám s nadhledem a neosobní sarkastickou potřebou glosovat. Nic víc. 
 Dlouho jsem se domnívala, že škola by měla být opravdu základ. Jak pro vzdělání, tak pro sociální vazby či umění soužití a komunikace. Jenže, jak známo, všechno je jinak. Ale abych příliš neodbočila od těch darů na konci roku. Osobně neznám žádného kantora, který by podmiňoval vydání vysvědčení květinou či dokonce bonboniérou. Přesto tradice malých dárků na konci roku leží mnoha lidem v žaludku. 
Navíc, díky květinám, je učitelka posledního června na ulici velmi snadno identifikovatelná:-) takže se často může dočkat nežádoucí pozornosti (kdysi v metru i agresivně opilecké, protože všechny učitelky jsou ....., pravil tehdy mladík viditelně pod vlivem, aktivně ovšem podporovaný kývajícím,rádoby střízlivým, okolím). 
Tak nevím, proč to tak máme dané? Je to nějaká tradice? Že něco nevadí a něco dráždí už z principu? 
Odpověď asi nenajdu, zejména proto, že začínají prázdniny. Ostatně, i ty jsou mnohým trnem v patě...Nu, raději se nepouštět do dalších spekulací. Tak to prostě je:-)

Velmi výstižné ilustrativní foto nabídl Facebook

Vysvědčení

Výsledky jsou sečteny, dokumenty rozdány, vášně vyplýtvány, radost i smutek v životadárné rovnováze. Krátký komentář snad jen obrazem. Slova jsou zbytečná, stačí prosté konstatování, máme to za sebou:-). Konečně. Uf....

A je po sezóně

Název zní sice trochu pejorativně, ale jde o veskrze seriozní  zpravodajství.:-). O historickém večeru v rámci našich Hovorů H.    Včerejším večerem máme za sebou druhou sezónu našich pravidelných setkání, která byla každou poslední středu v měsíci. To by člověk neřekl, jak to letí. Začali jsme loni v květnu Heydrichem a letos v červnu končíme druhý rok církví. A že to včera stálo za to.  Dadap je příjemné prostředí a navštívit ho stojí třeba jen kvůli dobré kávě. A když ještě přednáší Jan Stříbrný, získáte ke kulinářskému požitku i zážitek duchovního rozměru. V chladně podzimním, údajně letním, podvečeru, se nás sešlo asi dvacet, což hodnotím jako úspěšnou sešlost. 
 Pan Stříbrný vyprávěl o katolické církvi, ovšem s ekumenickými souvislostmi.
 Rozproudila se i aktivní beseda, která kapku vyvracela mýtus, jak moc jsme všichni ateističtí. Hlavní myšlenka přednášky ale byla o roli církve v dramatickém dvacátém století, mluvilo se o důležité a pozitivní roli nového papeže, a došlo i na církevní restituce. Pan Stříbrný je člověk nejen vzdělaný a moudrý, ale i velmi tolerantní, což pro některé radikály může být velká výzva.
 Nejlepší z celého večera byla pak finální debata, po oficiálním ukončení, kdy se k dotazům dostali i ti, co neradi mluví na veřejném fóru. 
Já si odnáším myšlenku, která mě velmi oslovila. Je nutné vytvářet ostrůvky pozitivní deviace. 
A tak hodlám vytvářet:-) Hezké to bylo. A prázdniny už jsou za dveřmi:-)

Co jste hasiči....?

Víkendové hezké počasí nás zavedlo na oslavu hasičského sboru, který si připomínal devadesát let od svého založení. Dobrovolní hasiči předvedli jak techniku historickou, tak i tu současnou. Připravili ukázky své práce i výstavku mapující jejich dlouhou historii. Sešlo se několik sborů, jak ti místní, tak i návštěva z Moravy, které se střední Čechy moc líbily. Spokojeni byl i hosté  z Vranova, hasiči - fešáci:-).

A nám se zase líbil celý průběh oslav. Příjemné sobotní posezení na začátku léta.

na návsi postávala tato prastará dáma

                               během let se nashromáždila i řada diplomů, pohárů a jiných cen

                stříkačky jsou v naprostém pořádku (po nedávných povodních) připraveny k akci

                                      novou techniku již nepohánějí ruce, nýbrž pěkný motor

                                 i současní hasiči dostali vyznamenání (i můj tatínek- in memoriam)

                                                 ukázka práce při autohavárií

                                                  zranění jsou naštěstí figuranti- dobrovolní

                                                          je třeba zaklíněné řidiče vyřezat

                                                            není to žádná lehká práce

                                              první vyproštěný dostává hned první pomoc

                                                          auto nakonec vzplálo

                                                ač jde o simulaci, není to příjemný pocit

                                                             ale hasiči již jsou tu

                                                             a rychle auto uhasí

hasiči zakladatelé by na své následovníky byli jistě hrdí

                                       a znovu se vrátíme do historie, kdy stříkačku tahali koně.

                                      u pomníků padlých za první světové války celá akce začínala

                                     mladíci v dobových uniformách se vžili do role svých dědů

                                               na oslavu přijely i historické motocykly

                     dříve se hasilo pěkně ručně, byť samonasávací stříkačka byla velkou pomocnicí

                               a zde důkaz,že opravdu nasává (myslím stříkačka, nikoli hasič:-))

Tak tato dáma je opravdu letitá

a na závěr celého odpoledne si zahrajeme, hezky od podlahy

Rostu jako z vody

Za týden už jsem trochu povyrostl.  Ale pořád jsem hravý a veselý. Prostě štěně...

                                                           zkoumám nový terén

                                                       pořádně se rozhlížím kolem

                                                           zkusím ty nové hračky

                                                   potřebuji si kapku dáchnout

                                                       co mi dělá to ucho?

                                                    pořád po mě někdo něco chce

                                                           že bych zkusil štěknout?