čtvrtek 1. listopadu 2012

Všichni svatí

Kdy při Vás stáli všichni svatí, ptali se ráno v rádiu a mě ta otázka docela pobavila a zaujala. Ba natolik, že jsem o podobných situacích začala přemýšlet a kupodivu jsem jich našla několik, kdy při mně stáli všichni svatíJ. V podstatě při nás stáli i včera večer, který se přes všechny předchozí peripetie docela vydařil. Jen jeden problém pořád neumím vyřešit, jak nalákat lidi. Někde asi udělali soudruzi z NDR chybu, protože ve finále vždycky přijdou úplně jiní lidé, než byli pozvaní a jež přislíbili účast, což je mi jednak trochu líto, jednak to vždycky zvyšuje adrenalin z toho, kdo se vůbec dostaví. (zda vůbec někdo). Nu, včera se prostor poměrně zaplnil, tudíž křest nových prostor proběhl úspěšně (byť osobně cítím, že kavárna v centru je prostě něco jinéhoL). Jakoby se nám uzavřel kruh, v květnu jsme hovořili o atentátu na Heydricha, včera se rozebírala heydrichiáda, dopad německého teroru na český národ a také události 24. 10. 42 v Mauthausenu. Pan Šustek disponuje neobyčejným rozsahem svých vědomostí, které jsou vyšperkované znalostí jmen pronásledovaných i popravených lidí, což nám zase otevírá jiní obzory a vyjadřuje velkou úctu k obětem doby. Sama jsem mnohdy zírala, co všechno vybádal. Jelikož chystá na dané téma knihu, která by měla do Vánoc vyjít, máme se jako čtenáři na co těšit. Když se pan Šustek potřeboval nadechnout, doplnil jeho vyprávění Jaroslav Čvančara, kterého znám jako autora a výborného historika. A on je navíc i skvělý vypravěč, stejně jako Jan Stříbrný, který vyprávěl o úloze církví za protektorátu. A z jeho řeči by se dalo tesat jedno moudro za druhým. Mě nejvíc zasáhla myšlenka o tom, že je třeba vychovat mladou generaci, aby měla pocit, že kdyby došlo na lámání chleba, tak neuhnou. Což v dnešní době, která toleruje komunisty, umí ohýbat hřbet a jejím hlavním cílem je nejlépe prokličkovat vším tak, aby z toho byl jen osobní zisk, je úkol takřka heroický. Ale je to nejen pěkná myšlenka, ale i hezký cíl a motivace. Protože ti, co neuhnuli, jsou pomalu zapomínání (ani pan prezident je nevyznamenal, byť přeživší odcházejí), o hrdinech se moc nemluví, protože se zase, jako kdysi, nehodí do krámu. Nu, a celé povídání jsme zakončili připomenutím událostí v Mauthausenu, kde bylo popraveno 264 českých vlastenců a pan Janík tam minulý týden byl. Shodou okolností tam byl i jeden můj student, který se vrátil plný dojmů a dnes nám o tom vyprávěl ve škole. Zdá se tedy, že máme nakročeno vychovat generaci, které osudy těchto lidí nejen nebudou lhostejné, ale budou i pátrat po dalších zapomenutých hrdinech.  A až dojde na lámání chleba, neuhnou. I přes to, že zrovna při nich všichni svatí stát zrovna nebudou.
A ještě avízo na příští setkání. Bude o korupci. Za první republiky i dnes. Tak snad zajímavé téma i pro lenochy..J

                                                  Hlavní řečník večera Vojtěch Šustek

                                                 Pozorní posluchači kolem Vlastislava Janíka

                                       Charismatičtí historici Jaroslav Čvančara a Jan Stříbrný

                                                         A ještě jednou pan Čančara


1 komentář:

  1. Bohužel česká problematika,"uhnout nebo čelit" je známa už od dob Václava a Boleslava. Pak jde jenom o to, kdo jsme potomci, kterého z nich? A kterých je více? Ale naše historie nikdy neukazovala, že by jsme byli velcí "čelní" hrdinové. Zato bodnutím kudlou do zad umíme viditelněji a lépe řešit"čelní střety":-(

    OdpovědětVymazat