čtvrtek 13. října 2011

Odcházení

 Jsem v poslední době nějak moc často na pohřbu. Řady milých příbuzných nám nějak řídnou a člověk na to není připraven, byť by asi měl. Vím, že to k životu patří, ale nějak těžko se mi tato přírodní nutnost akceptuje.  A do posmutnělé duše se intenzivně vtírá Jiří Wolker, ten to uměl vyjádřit daleko lépe, než já, ač byl tak mlád


Až umřu, nic na tomto světě se nestane a nezmění,
jen srdcí několik se zachvěje v rose jak k ránu květiny
tisíce umřely, tisíce se mnou umrou, tisíce na smrt jsou znavení,
neboť v smrti a zrození nikdo nezůstal jediný.
......
Smrti se nebojím, smrt není zlá,
smrt je jen kus života těžkého,
co strašné je, co zlé je, to umírání je,
kdy smysly střelené v letu padají ze všeho, ze všeho,
a v rezavém potrubí těla čas hnije jak pomyje,
by rozložil ruce, oči, nervy a každý sval,
kterým svět v náruč jsi chytal a miloval,
Až umřu, na světě nic se nestane a nezmění,
jenom já ztratím svou bídu a změním se ze všeho,
snad stanu se stromem, snad děckem,
snad hromadou kamení,
smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen
kus života těžkého
 

Trochu jsem to zkrátila, aby text lépe vystihoval strýčka, se kterým jsme se dnes rozloučili. A nesouhlasím s tím, že nic na světě se nestane. Bude nám chybět, a hodně.
Podzimní  smutná nostalgie trvá…..




7 komentářů:

  1. mám ráda tento text, i přes jeho nejmutnější obsah... odcházení blízkých je pro mne těžko vstřebatelnou součástí života :-(((

    OdpovědětVymazat
  2. Stane se a hodně, spoustě lidí okolo se hodně změní život. Aspoň když ten, kdo odešel byl dobrý a zdaleka ještě odcházet nemusel...To bolí o to víc.

    OdpovědětVymazat
  3. "Bohužel"- jedna z nejkrásněji zbásněných lidských obcesí...smrti.Neuvěřitelně výstižné!

    Za podzimního času,
    nostalgie a strachu,
    bojím se setkání
    s tím co pak - už není...,
    že i já,
    jednou v prach se obrátm
    a co zanechám, co se změní?
    Drahé mé v bolesti tu nechám,
    v bolesti, která, už ve mě není.

    Lezarts

    Přeji, ať se smutek vytratí po špičkách a zanechá, za sebou pouze vzpomínky na krásné chvíle!

    OdpovědětVymazat
  4. Bohužel i o mne se dnes otřela sprostředkovaně smrt. Kamarádův kolega z práce, kterého jsem celkem dobře znal ve věku 52 let odešel. A druhému jeho kolegovi dnes umřela maminka. Naše dnešní pravidelné setkání tím bylo hodně poznamenáno.
    Smrt patří k životu, ale nikdy na ni nejsme připraveni.
    Přijměte mou soustrast.

    OdpovědětVymazat
  5. Pani Jitko, přijměte ode mě ,kus pochopení a soustrast,Daja

    OdpovědětVymazat
  6. Připojuji se k přání soustrasti...a přeju,a´t po prožití té nezvrané doby lítosti přijdou nostalgicky úsměvné vzpomínky,které hřejí a už nebolí.

    OdpovědětVymazat