Marie Stuartovna

Dagmar Havlová-Veškrnová, Lucie Juřičková, Jan Šťastný, Ivan Řezáč, Jaroslav Satoranský, Jan Holík, Jana Hlaváčová, Jaromír Meduna, Daniel Bambas, Jiří Čapka, Jiří Žák, Michal Novotný, Lucie Polišenská, Ivan Lupták…
Strhující historické drama sledující politický a osobní souboj dvou královen, mimořádně inteligentní a racionální Alžběty a vášnivé a vášně vzbuzující Marie Stuartovny.
  Tolik oficiální text ze stránek divadla. Vlastní zážitek je ovšem o něčem jiném. Divadlo v pátek je někdy fajn, někdy, když člověk sotva kouká, je náročné představení vydržet, zejména jde-li o text náročný a navýsost netradiční. Marii Stuartovnu myslím všichni znají, jde o notoricky známou historickou událost. Ovšem mladí tvůrci musí i klasický text pojmout netradičně a výsledkem je avantgardní Marie Stuartovna, která podle mě není určena pro diváky Divadla na Vinohradech, nicméně své kouzlo určitě má. Podle mého laického úsudku hlavně kvůli dramaturgii Kristiny Žantovské, ale nejsem teatrolog, takže je to čistě intuitivní. Pro mě ovšem představení nebylo, zjevně jsem typ velmi konzervativní.
   Režisér je hodně netradiční, plastové židle v představení o dějinách šestnáctého století jsou jistě výraznou avantgardou, ale každý chce prorazit a zaujmout po svém. Když jsem kdysi v upoutávce na toto představení viděla právě tuto sekvenci, kde Lucie Juřičková jako královna Alžběta s cigaretou v ruce odkopává bílou plastovku, docela mi zatrnulo, a nikdy by mě nenapadlo, že na toto představení se půjdu podívat. A šla jsem. Pravda, byla to školní akce, takže lístky se vešly do napjatého rodinného rozpočtu, tudíž jsem si mohla dovolit i tento divadelní experiment. No, nebylo to nejlepší rozhodnutí, i když zkusit se  má všechno. A tato zkouška byla podnětná v mnoha směrech, ale doporučit ji nemohu, ačkoliv herecké výkony byly jistě brilantní. Ale tolik rušivých momentů, které toto představení mělo, jakýkoliv kulturní zážitek naprosto znehodnotilo. Nejdřív zvuky, které připomínaly rozbitý mikrofon, oznamovaly jakýkoliv dramatický dialog, takže se jim nedalo uniknout. Pak kostýmy. Nemám ráda historickou hru v současných oblecích. Jistě to má nějaký smysl, pan režisér tím asi něco chtěl říci (pokud ovšem divadlo na Vinohradech nešetří i tímto způsobem:-(). Pak současná diskotéková hudba, rekvizity jako již zmíněné plastové židle či golfové hole. No, hrůza. Nechci polemizovat s divadelníky, hledat nějaký význam toho, proč se historická hra nemůže odehrávat v historických kostýmech, proč musí královna ze šestnáctého století kouřit a její doprovod se v současném saku ohánět golfovými holemi. Z hlediska mě, jako diváka, milovníka historie, divadla, kostýmních představení a hezkých zážitků to byla čirá hrůza - z hlediska scény, hudby, kostýmů. A nezachránily to ani herecké výkony ani Dagmar Havlová, kvůli které (opět podle mého mínění) se stejně většina lidí na tu hrůzu vypravila.