Den otevřených dveří

Škola se veřejnosti musí prezentovat různými způsoby. Mladé učitelky, hodný školník a někde dokonce i moderní technika. A jsou tací, co nabízejí ještě den otevřených dveří. Moje iluze o školství už dávno utrpěly nezahojitelné šrámy, nějaká prezentace nemůže žádnou reputaci napravit. Ale zařadila jsem se do systému, tudíž absolvuji i den otevřených dveří.
   Není pochyb, že musely být vydány speciální příkazy. Vždycky se vydávají. Vím to, protože pár podobných akcí mám už za sebou. Například se nesmí psát písemky. Děti se vždycky radují, když jiim sdělím datum písemky na den otevřených dveří. Rádi mě škodolibě opraví, že to tedy nesmím. Asi aby si náhodou rodičovská veřejnost nemyslela, že ve škole se také někdy píší písemky.:-)
  Další věc jsou nástěnky. Všechny ledabyle vlající papíry musí být pečlivě upevněny, špinavé stěny zahaleny nepoužívanými mapami a zpestřeny barevnými obrázky. A rázem máme ve škole barevný listopad.
  Koneckonců, v dějepise učím o Potěmkinových vesnicích a tady je mají děti v reálu. Komenský by z nás měl radost. Vlastně se nejedná o tak špatnou myšlenku, ale jedna vlaštovička jaro nedělá, to je věc všeobecně známá.
  Další stránkou jsou rodiče. Někteří, samozřejmě. Najednou jako bych viděla obraz svých studentů. To, co u dítěte vypadá jako běžná rozpustilost, zhořkne, když pozorujete v dospělém vydání.
  Telefonování uprostřed hodiny, bavení se či neustálé odcházení a přicházení poněkud zatěžuje váš herecký výkon, který má být kreativní, vtipný, laskavý a na odborné výši. Děti se chovají jinak, aby ne, když mají příbuzenskou smečku za zády, my se chováme jinak, aby ne, když to přišlo příkazem, rodiče se asi také chovají jinak, neb si neumím představit, že by na nějakém zásadním jednání vesele telefonovali. A my se cítíme tak trochu jako v zoo, kam se lidé přijdou podívat na exotickou zvěř. V rámci objektivity ovšem musím konstatovat, že moje letošní rodičovské návštěvy byly milé a příjemné, nerušily:-).
  Docela by mě zajímalo, co si ti lidé z návštěvy naší školy odnesou. Zeptala jsem se některých, co postávali před budovou a pokuřovali. Ti, kdož byli ochotni odpovědět, konstatovali, že jim jde o prostředí a vybavení školy, o atmosféru.
  To je důležité vědět. Snažím se dívat jejich očima, abych mohla nezaujatě hodnotit. Některé detaily by mě samotnou třeba vůbec nenapadly. Jenže ten to vidí tak a ten zas jinak. Pak hledejte něco jak pravidla, co je dobře a co špatně. Co přitáhne lidi a co je naopak odradí. Nenajdete.
  Přesto den otevřených dveří absolvujeme každý rok. Letos dokonce několikrát. Krize si žádá své. Jsem zvědavá, zda přinese nějaký výsledek.