Čerti

Dneska řádí od božího rána. Ve škole, samozřejmě. Tam je to taková předpremiéra. A co teprve večer? Bylo jich požehnaně. Ale měli i svatý doprovod. Byl to vskutku sváteční večer:-)

Pád do kolejiště

Bývá většinu fatální. Hotovo, konec. Pád ale může být i jiný. Třeba na chodníku, když šlápnete do díry. Městské části se  o tyto otvory do nitra země moc nezajímají. A lid obecný pak padá. Láme si nohy. Lze ovšem spadnout i přímo na ulici. Před kolonu aut. Mluvím z vlastní zkušenosti. Chci přejít vozovku. A najedou prostě ležím v tratolišti krve. Rány na obličeji většinou hodně krvácí.

„Ty vole, vona je snad mrtvá! "Slyším v jakési šokové agónii jako jedinou reakci kolemjdoucích na svoji potupnou polohu uprostřed kaluže krve. Zvednu se sama, není poblíž nikdo ochotný. Našmatám rozbité brýle a stáhnu se do bezpečí chodníku. Krev z hlavy crčí jako Niagára. Na svátečním světlém obleku ( vracím se ze Schola pragensis) se krev rychle viditelně rozlévá. Zjevně nepůsobím jako milá paní ze sousedství. Zkusím i tak nahlédnout do kadeřnictví, které by mohlo disponovat tekoucí vodou. 

"Nelezte sem," slyším „vlídnou“ kadeřnici. Pravda, nevypadám s krvavým obličejem jako klasická návštěvnice luxusního kadeřnického salonu, leč nechci nic víc, než opláchout obličej a ruce.....

 Ne!

Jasně a výstižně.

Naštěstí trochu prší, takže se malinko omyju přírodní cestou. I tak jedu domů (díky bohu za lékárničku v autě) jako zombie, kterého si na červené kolemjdoucí překvapivě prohlížejí. Krvácení naštěstí pozvolna ustává, ale zase se rozležely naraženiny a tak to pekelně bolí. A bolí. A bolí. 

Leč dojela jsem domů. Žiju. Jizvu na čele mohu vydávat jako památku z války, jako pedagogickou pomůcku. Pro malé děti se mohu převtělit v příbuznou Harryho Pottera. Ze všeho se má něco vytěžit. Jen pořád nevím, co pozitivního vytěžit z neochoty lidí pomoci? Co mi tím vesmír naznačuje? No, tak to zatím nevím. Vím jen,že na letošní Scholu pragensis opravdu nezapomenu. Minimálně jizva na čele mi ji bude trvale připomínat.:-)Jako takový symbolický pád do kolejiště něčeho, co zatím nemá jménoJ

Sběrná kniha

    Inspirativní žena, těším se na čtení. Už anotace mě navnadila. První čtecí adventní neděle může vypuknout.

                                                        
                                                            i svíce již planou:-)

Den otevřených dveří

jak do naší školy, tak do letošní adventní doby. Už se rozsvěcují první vánoční stromy, u nás také svítíme, byť jen malými, svépomocí vyrobenými, adventními věnci. Ovšem pokud se počítá elán a energie dnešního finále projektového týdne, pak záříme takřka stoprocentně. Od dvou hodin proudily davy lidí do naší školy, aby si prohlédly výsledek týdenní práce našich dětí. Projektové týdny jsou naší letitou tradicí, velmi úspěšnou, a ani letošní sobota nebyla výjimkou. Pochlubili jsme se a příjemně tak vklouzli do adventní doby. První setkání máme tedy úspěšně za sebou. 

Rubikova kostka

Nelze říci, že se vrací. Již se dávno vrátila. A s velkou parádou. Dnešní studenti jsou mnohdy fakt mistři ve skládání. U nás ve škole dokonce proběhlo mistrovství ve skládání. Open GTM. Náhodou jsem se tam ocitla v neobvyklé roli rozhodčího a časoměřiče. Původně jsem sice myslela, že tam budu půl hodiny zírat na pár kluků jak skládají a pak půjdu domů. To jsem ovšem netušila, co všechno takové Open obnáší. A jakého máme ve škole šikovného studenta, který všechno zorganizuje a připraví. Já tedy přišla k hotovému, přesto jsem dost zírala. Na systém, pravidla, časomíru i soutěžící, kteří tedy skládají jako ďáblové:-).
 Program na celé odpoledne. I odměny byly:-). To vše dokázal zorganizovat jeden šikovný sextán Ondra. 
A účastníci byli nejen z celé Prahy, i ze Slovenska. Vlastně mezinárodní mistrovství.Nu, byl to zážitek. 
A složit kostku za tři vteřiny? No řekněte, kdo to dokáže:-)