Ohlédnutí

za naším projektovým týdnem na konci září. Nesl název Kultura v nás a kolem nás. A myslím, že se vydařil....

Jubileum

Jubileum jsme měli včera ve škole. Oslavy založení školy. Hned po prezentaci výsledků projektového týdne. Podvečerní setkání s absolventy. S bývalými kolegy. Vzpomínka na ty, co už s námi nejsou. A optimistický pohled na to, co se děje nyní, co se daří a kam se směřuje. V den slavnostní samozřejmě bez jakýchkoliv výhrad. Je den pro setkání, radost a příjemné návraty v čase....

Veverka

Fotili jsme na Letné i ve škole, vybrala jsem jen to, co zůstalo na mém stole, umělecké skvosty visí u nás ve škole, která se dnes otevírá veřejnosti v rámci prezentace projektového týdne. Máte-li cestu kolem, stavte se. Budou výborné koláčky, krásné výsledky našeho projektového týdne, ba i moje knihy se dají koupit. 

Tady je schovaná veverka, v Letenských sadech

                                                                znovu veverka

                               a pořád jedna a ta samá veverka, byla jsem za lovce beze zbraní

                                                 turisté dnes jedině na těchto děsivých strojích

                                                pohled, který se mi nikdy neomrzí

a několik v studentských záběrů v pohybu

Napínavé Hovory

Naše první podzimní Hovory byly jednak historicko – současné, jednak takové napínavé. Pana Wollnera jsem oslovila přes sociální síť, fyzicky jsme se viděli až krátce před zahájením akce. Přemítala jsem, že klidně mohlo jít o nějaký vtípek, že to vůbec nemusel být on, že dost riskujeme…No, nabízela se celá řada variant, ale nakonec pan Wollner doopravdy přišel. Publikum bylo početné, téma zjevně padlo do noty mnoha našim stálým i novým posluchačům. Jak to uchopit byla další dobrodružná otázka. Nabízela se taková komparace, jak to bylo kdysi a jak nyní. Vyznívalo to logicky dost drsně, protože dosud všechny takové masivní exody smetly původní civilizaci a na jejích troskách vystavěly svět nový. V případě Evropy asi takový barevný, jak řekl nedávno v rozhovoru Umberto Eco. Ale za tu barevnost zaplatíme krví. No, to náš řečník nepotvrdil, nicméně i tak se rozproudila zajímavá diskuse. Problém je v tom, že celá společnost je polarizovaná, buď jste fanaticky pro, nebo zásadně proti. Pan Wollner vysvětloval, nabádal k ověřování zdrojů, poukázal na naši empatii, ale nezastíral, že situace je velmi složitá. Debata se protáhla přes dvě hodiny, ale domů jsme odcházeli plni dojmů, nových poznatků i pocitů. Názor si ve finále musí udělat každý sám, nesmíme zapomínat, že všechno má vícero úhlů pohledu a tam, kde nastupuje racio místo emocí to vždycky nese nějaké ovoce. Naše setkání ho snad přineslo. Máme trochu víc jasno, i když obavy se samozřejmě rozptýlit nepodařilo. A tak je třeba vysvětlovat a vysvětlovat a nepodléhat propagandě. To se samozřejmě snáz řekne, než vykoná, ale naše Hovory byly, myslím, úspěšným krokem na této složité cestě. Minimálně pro skupinu posluchačů, kteří dorazili až k nám na Prosek a kterým tímto srdečně děkuji stejně jako panu Wollnerovi.

V říjnu se vydáme na klidnější půdu středověkých dějin, mezi Přemyslovce. S profesorem Žemličkou. I tehdy třeba byli nějací uprchlíci? Uvidíme:-)

Čtrnáctka

Pěkných čtrnáct měsíců si dnes připomínáme. Hezky za pochodu, protože Hanička běhá jako čert. Se slovním doprovodem, protože pusu nezavře. Pravda, ještě je k tomu nutný tlumočník a velmi bohatá fantazie, ale pokecáme si náramně. 
Je to radost, pozorovat ten vývoj. Jsem zvědavá, co budu psát v pubertě, až ta čtrnáctka bude znamenat roky:-). 
Zatím je to klid, pohoda, radost a pořád něco nového....