Naše první podzimní Hovory byly jednak historicko – současné,
jednak takové napínavé. Pana Wollnera jsem oslovila přes sociální síť, fyzicky
jsme se viděli až krátce před zahájením akce. Přemítala jsem, že klidně mohlo
jít o nějaký vtípek, že to vůbec nemusel být on, že dost riskujeme…No, nabízela
se celá řada variant, ale nakonec pan Wollner doopravdy přišel. Publikum bylo
početné, téma zjevně padlo do noty mnoha našim stálým i novým posluchačům. Jak
to uchopit byla další dobrodružná otázka. Nabízela se taková komparace, jak to
bylo kdysi a jak nyní. Vyznívalo to logicky dost drsně, protože dosud všechny
takové masivní exody smetly původní civilizaci a na jejích troskách vystavěly
svět nový. V případě Evropy asi takový barevný, jak řekl nedávno
v rozhovoru Umberto Eco. Ale za tu barevnost zaplatíme krví. No, to náš
řečník nepotvrdil, nicméně i tak se rozproudila zajímavá diskuse. Problém je v tom,
že celá společnost je polarizovaná, buď jste fanaticky pro, nebo zásadně proti.
Pan Wollner vysvětloval, nabádal k ověřování zdrojů, poukázal na naši
empatii, ale nezastíral, že situace je velmi složitá. Debata se protáhla přes
dvě hodiny, ale domů jsme odcházeli plni dojmů, nových poznatků i pocitů. Názor
si ve finále musí udělat každý sám, nesmíme zapomínat, že všechno má vícero
úhlů pohledu a tam, kde nastupuje racio místo emocí to vždycky nese nějaké
ovoce. Naše setkání ho snad přineslo. Máme trochu víc jasno, i když obavy se
samozřejmě rozptýlit nepodařilo. A tak je třeba vysvětlovat a vysvětlovat a
nepodléhat propagandě. To se samozřejmě snáz řekne, než vykoná, ale naše Hovory
byly, myslím, úspěšným krokem na této složité cestě. Minimálně pro skupinu
posluchačů, kteří dorazili až k nám na Prosek a kterým tímto srdečně děkuji
stejně jako panu Wollnerovi.
V říjnu se vydáme na klidnější půdu středověkých dějin,
mezi Přemyslovce. S profesorem Žemličkou. I tehdy třeba byli nějací
uprchlíci? Uvidíme:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat