Svět knihy 2015- pozvánka

Soutěž

Jsa o přírody trochu soutěživá, ráda bych nabídla možnost soutěžit 

i Vám. Nabízím dvě vstupenky na Svět knihy.  

Kdo odpoví na otázky a zároveň odpovědi napíše na mailovou adresu, kterou mám uvedenou v Třídní knížce do tramvaje, může vyhrát dvě vstupenky na letošní Svět knihy. 

Losovat tedy budeme ze správných odpovědí došlých na výše zmíněnou adresu. Kritériem je samozřejmě správnost, rychlost a termín, který je do příštího pondělí, tedy 11. května. Do půlnoci:-)

V úterý pak oznámím jméno výherce a už spolu se dohodneme na předání vstupenek. Tak tedy, zde je otázka: (tedy otázky:-))

1. a) Lze v české historii vystopovat minimálně tři události, spjaté právě se 16. květnem?  Které to jsou? b) Najdou se nějaké i v mé knize Nic nového pod sluncem?

2. Kolik panovníků jménem Přemysl se vystřídalo na českém trůně?

3. Kdo byl první velký propagátor českého sportu?

4. Jaké publikace vydává Jalna? Uveďte tak tři, které Vás nejvíce zaujaly...

5.  Kdy se narodil Zachariáš z Hradce?:-)

Přemysl

Přemysl je krásné české historické jméno. Přemyslové slaví svátek právě 16. května. Za celý svůj život jsem poznala jen dva Přemysly. Jeden byl před lety můj profesor matematiky na gymnáziu, kterého jsme všechny milovaly. Prostě moudrý Přemysl. Druhý Přemek byl můj žák. I ten vlastně dělal čest svému jménu, byl to takový přemýšlivý, byť divoký chlapec. I když na druhou stranu, podle některých informací Přemysl není do slova přemýšlet, ale od slova první. Jakýsi český Priamos. Tak kdoví, jak to s těmi Přemysly vlastně je. Jak jsem již avizovala, osobně znám pouze dva.  Pak jsem přes média znala Přemka Podlahu, Přemysl Kočí byl také zajímavá osobnost. Stejně tak Přemysl Pitter. Vím, že existuje i současný politik Přemysl Sobotka a to je za mě vše. I přesto, že je jich údajně v Čechách přes pět tisíc, což je dost. Já ve svém okolí nemám žádného.  A s tímto faktem přichází nápad. Jelikož naše setkání na Světu knihy, na svátek Přemysla, bude o historii, pokud se dostaví nějaký Přemysl osobně, čeká ho od nás (od nakladatelství Jalna) nějaký hezký dárek. A pokud by se dostavil Přemysl Otakar, pak by šlo o dárek dvojnásobný. Tak jsem zvědavá, jestli nějaký současný živý Přemysl přijde s námi oslavit svůj svátek a společně zapátrat po minulosti PřemyslovcůJ

Jak to bylo doopravdy?

Otázka, kterou si ohledně dějin klademe velmi často. Odpověď na ni nikdy nedostaneme. Ona totiž v podstatě neexistuje. Buď se všechno událo tak dávno, že chtít vědět, jak to tehdy bylo, je dost naivní. Anebo jde sice o historii relativně nedávnou, leč tam je velmi důležitý prvek objektivity a subjektivity. Jde o úhel pohledu, každý to má jinak. Přesto se zkusíme nějakých pravd trochu dobrat, protože je jasné, že vše, co prožíváme, není Nic nového pod sluncem. A to je právě leitmotiv mého zamyšlení i setkání na Světu knihy, kam Vás všechny srdečně zvu. 16. května v jednu hodinu po obědě bychom se s docentem Jaroslavem Šebkem pokusili o dva úhly pohledu. Já na základě své knihy Nic nového pod sluncem (která by měla být v hlavní roli) budu s historií laškovat, jak to asi bylo na základě fantazie. A pan docent Šebek to bude uvádět na pravou míru. Jak to bylo na základě pramenů, výzkumu a faktů.  Protože on je ten historik, zatímco já jsem pouhý fabulátor. A zkusíme se krom prezentace knihy a historických příběhů dobrat i poznání, zda jde tyto dva úhly pohledy propojit a zda je historie opravdu to, co si my dva myslíme: vzrušující, zajímavá a lákavá. Už jen proto, že většina národa to má jinak, historie je moc nebere, jde o velkou výzvu.

Tak se přijďte na náš literární souboj podívat.  Sobota, 16. 5. 2015 ve 13 hodin

Láska dobré ženy

K Alici Munroo jsem se dostala v okamžiku, kdy ona dostala Nobelovu cenu za literaturu. Hrozně mě zajímalo, za co se takové ocenění vlastně dává. Navíc, anonce pravily, že jde o povídky, tedy útvar nadmíru obtížný. Nu, tak jsem zakoupila a jala se číst. A není to špatné, i když ne vše mě oslovilo. Dnes tedy přišla řada na Lásku dobré ženy. Jde o povídkové příběhy se zlomovým okamžikem. A také o tom, že všechno je jinak
                                         

Negace

   Někdo to má jako životní program. Být negativní. Vždy a za každé situace. Nenechá na ničem chlup suchý. Disponuje schopností rozložit všechno na molekuly. Přesto se cítí být spokojený. Když mu nabídnete pozitivní pohled, jako byste mu sebrali pohonné hmoty. Najednou nemá o čem hovořit.

Prostě tu svoji negaci potřebuje. Do určité míry je to v záplavě všeho pozitivního vlastně i osvěžující. Jeden se prostě nemůže pořád jen usmívat, zubit a být v pohodě.

Jen se z takové negace nesmí stát vysavač vaší energie. Takzvaní „energetičtí upíři“ jsou rovněž vybaveni skvělou negativní zásobou. Od běžných negativistů se ovšem diametrálně odlišují, minimálně tím, že vás většinou titán nezdeptají. To totiž docela dobře svedou i ti pozitivně naladění. Vybavuji si jednu sluníčkovou dámu, která byla tak sladká, že už jen představa její blízkosti vyvolávala citový diabetes.  Na všem hledala tu lepší stránku. Při prvním setkání to samozřejmě bylo milé, neřku-li příjemné, ale velmi brzy se z napohled hezké vlastnost stalo něco nepřirozeného, únavného

 až vyčerpávajícího.

Pořádně se s ní nedalo o ničem mluvit, pořád se usmívala a šlehala kolem sebe frázemi, kde pořád dokola znělo, že je to dobré, skvělé ba uchvacující. Jako třešničku na dortu pak dodával odporující informaci, že ona to tak nemá.  Brzy deprimovala své široké daleké okolí a lidé se jí raději vyhýbali. Vlastně se transformovala v energetického upíra. ¨

Zní to na první poslech možná i trochu jako protimluv, ale i pozitivní myšlení může být problém. Pokud je ho přespříliš.  Vyrovnanost je totiž v té míře. Když je něčeho příliš, škodí to, jakkoli šlo původně třeba o dobrou věc.  To, že všeho je třeba s mírou (někdy i s Mírou, to je potom klasické dva v jednom), není Nic nového pod sluncem.  Zaujalo mě to hlavně v souladu s tou negací. Člověk už má asi trochu „vymytý mozek“ tím neustálým tlakem na „keep smiliing“ (které v našich zeměpisných podmínkách vystřídalo dříve vnucované „ vsjo chorošo“. Kapka negace pak rozhodně nemůže uškodit. Respektive než negace trocha zdravého skepticismu a kritického pohledu. Protože všechno nemůže být trvale sluníčkové, to snad musí být jasné i těm věčně pozitivním lidem. Jen energetickým upírům je všechno jedno. Nevybíravě sají, a pokud je neidentifikujete a nevyhnete se jejich přítomnosti, vysají vás až do morku kostí. Jedno, zda negativně či pozitivně. Obé je prostě nad míru.

Největší umění je to rozeznat a pojmenovat. Mně to většinou moc nejde a pak se divím… Jen abych se nedivila nad míru…J

Devět měsíců

I když dnes je tolik nabízejících se témat, o kterých by se dalo psát, já mám jedno prioritní a zásadní:

Devět měsíců.

Do roka se klasicky slaví narozeniny každý měsíc, Hanička nemůže být výjimkou. Dnešní pátek je tedy přesně devět měsíců s námi. A je to devět měsíců radosti.

V poslední době navíc i prvních slůvek, prosazování vlastního názoru, krásných úsměvů, neochoty spát, chuti k jídlu a spousty dalších věcí, které k tomuto věku patří.

Takže dneska podeváté:-)