Světice

 Na jednom ze hřbitovů Tori objevil sochu světice. Povedlo se mi ho u ní vyfotit, ač zrovna neměl fotogenickou náladu. 

A přivedl mě tím na myšlenku o funerálním umění. Které je mnohdy velmi zajímavé, ale moc ho nevnímáme. 

Je to prostě hřbitov. Tam nějaké sochy patří, tak většinou splynou s okolím, neberou se jako nějaké specifické umění. 

Funerální umění:-)

Pravda, někdo má hřbitovy rád a hodně tam chodí. Ten to pak má asi jinak. 

Ostatně, my někdy také rádi zajdeme na hřbitov jen tak. Není to pravidlo či zvyk, ale čas od času je i hřbitov cílem našeho výletu či procházky. 

A nejen ten slavný, vyšehradský, který je už vlastně takovou i turistickou atrakcí. Chodíme 

i na jiné hřbitovy, kde se dají najít opravdové skvosty funerálního umění, podobné, jako tato úvodní  malá světice.

Procházka po hřbitově nese jinou atmosféru, přináší jiný druh zážitků.  Je to putování za netradiční architekturou. Objevování dávných osudů. Připomenutí pomíjivosti všeho.

    Navíc, v těchto dnech si připomínáme sto let od narození Olbrama Zoubka. Jeho funerální sochy jsou na mnoha hřbitovech, snadno se dají objevit, protože mistrův rukopis je nezaměnitelný. 

Olbram Zoubek mě vždycky bavil i proto, že jsem jeho sochy dokázala rozpoznat na první pohled. 

A nejde jen o památník totality na Újezdě, každá jeho socha je charakteristická. 

Tak se tedy obloukem dostávám k jeho výročí, které tady připomínám. Narodil se 21. dubna 1926 v Praze. 

Slavná je  jeho posmrtná maska Jana Palacha, která je dneska na Filozofické fakultě v Praze.

Spojujeme ho s Prahou a s Litomyšlí, i když do Litomyšle ho vlastně vyhnali soudruzi za "trest". On tam udělal spoustu krásné práce

Najdeme ho veřejném prostoru na mnoha místech.

Na Letné máme dokonce jeho hřiště, které připravoval v šedesátých letech spolu se svojí manželkou, Evou Kmentovou.

Byl originální, zajímavý, charismatický...

A narodil se přesně před sto lety.