Parkování

 

Naše nedávné putování po památkách vedlo k poznání, že takřka největší položkou víkendového cestování je parkovné. Úzce související s uměním vůbec někde zaparkovat. 

Jsem z Prahy zvyklá na parkovací peklo, v podstatě se umím autem nacpat i do myší díry, ale co lze zažít na výletech, to často překračuje meze automobilové fantazie. Zaparkovat v malých městech, která disponují nějakou turistickou atrakcí, je takzvaně peklo na druhou. Třeba na Hluboké nebo v Českém Krumlově, to bylo doopravdy drsné. Aut mraky, míst málo. A když, tak za velké peníze, řekla bych, až nekřesťanské. Ale budiž, chceme jezdit, tak plaťme. Ale ono fakt není místo. V zoo v Táboře jsme třeba vůbec nedostali šanci zaparkovat na místě vyhrazeném pro návštěvníky, museli jsme se upíchnout téměř v lese. A to jsme tam byli brzy ráno. Když jsme odjížděli, vypadala příjezdová komunikace jako mega parkoviště, kudy se takřka zase nedalo odjet, protože auta stála, kde se dalo.

Takže auta, kam se podíváš. 

V nedávném rozhlasovém podcastu jsem slyšela, že tak obří rozmach automobilové dopravy překvapil urbanisty, kteří s ním v takové míře nepočítali. 

Zajímavé povídání. Třeba i o tom, jak v devadesátých letech znamenal automobil symbol svobody. Jako že už nemusím čekat v pořadníku a mohu si auto koupit úplně normálně. Zároveň se stalo symbolem společenského postavení. 

To prý, podle podcastu, už neplatí. 

Úplně s tím tak nesouhlasím, myslím, že minimálně v Praze pořád platí, že když kupříkladu se škodovkou zaparkujete (asi omylem) mezi elektro SUV audi či BMW, tak na vás hledí dost svrchu. Zejména, když sedí za volantem nějaká zelená vdova nebo namachrovaný mladík, který vůz patrně dostal jako kapesné, protože vydělat si na něj evidentně nemohl. 

Tak to pohrdání či společenský status určitě nezmizelo. 

Ale stejně tak nemizí auta, ta naopak přibývají. 

Pražská sídliště prý byla koncipována dle principu jedno auto na pět bytů???!!

Dnes je tedy spíš pět aut na jeden byt, proto není kde parkovat. 

A není tomu tak ani u oblíbených historických památek a turistických cílů. 

Takže se nabízí jezdit na výlety vlakem. To je vlastně rezumé celého textu, byť primární pohnutka bylo zjištění, jak velikou položku v cestování zaujímá parkovné. A to většinou všude s cedulkou, že za auta provozovatel neručí. Takže vám je tam klidně vyberou, to nikdo nekontroluje, protože hlavní je vybrat peníze za parkovné.

Parkování je prostě téma dne. Všichni chtějí jezdit a také logicky parkovat, ale není kde.