Pracovní týden je pětidenní, už řadu desetiletí.
Schválen byl po ruské invazi, v září roku 1968. Asi jako taková náplast....
Ale dobré věci nejsou jen tak, zadarmo, proto byla takovým zpestřením života ještě dlouhou dobu pracovní sobota. S takovým soudružským dodatkem:
„A občas si to volno vynahradíme v sobotu, soudruzi“.
Nedávno jsme
se kvůli pracovní sobotě dostali do takového pracovního „sporu“.
Někdo
tvrdil, že nebyly, respektive tedy že nebyly v osmdesátých letech, někdo
říkal, že byly jen v továrnách, určitě že nebyly pro studenty a pro
školáky.
Byly😊
Člověk zapomíná, divné věci vytěsňuje. A pracovní soboty prostě divné byly.
Pamatujete si na ně?
Když přišel nějaký státní svátek, spolu s ním přicházela skrytá hrozba.
Taková nenápadná, leč vytrvalá.
„Užijte si
volný den, soudruzi,“ říkal stát. „Ale vrátíte nám ho.“
V závěru
už asi šlo jen o to, aby ten týden byl pětidenní, takže když nějaký státní
svátek připadl na všední dny a do školy či do práce se nešlo, přišla ona pracovní
sobota.
Debatu vlastně
vyprovokovaly Velikonoce, protože tam tehdy bývalo státem uznané volno jen v pondělí
a po Velikonočním pondělí tedy pravidelně následovala pracovní sobota.
A poslední
takováto pracovní sobota proběhla v dubnu roku 1990, právě jako náhrada
Velikonočního pondělí.
Dnes už
pracovní soboty nemáme, naštěstí. Ba se někdy uvažuje o čtyřdenním pracovním
týdnu.
A když už
připomínám ty nadcházející Velikonoce, tak Velký pátek jako státní svátek máme
letos přesně deset let. Je to tedy kulaté výročí😊.
Ovšem
proti západní Evropě jsme v otázce Velikonoc břídilové. Tam opravdu
považují Velikonoce za nejdůležitější křesťanské svátky a třeba volno ve
školách je až dvoutýdenní. Tak to my tady máme jen tři dny, které i s víkendem
dají dohromady pětidenní velikonoční volno.
Bez
pracovní soboty, díky bohu.
A to je
možná ten největší civilizační pokrok.
,
Žádné komentáře:
Okomentovat