Komenský

 Březen patří, či patříval, mnoha významným událostem, akcentovaným podle právě probíhající doby.

Často se ocital pod nekompromisní ideologickou lupou.  

Jeden čas se proto připomínalo hlavně narození Masaryka, v jiné době zas Mezinárodní den žen.

Březen byl měsícem knihy i měsícem internetu.

Někdy se řešila smrt Jana Masaryka, jindy se o ní zatvrzele mlčelo.

Mezi tím se vytrvale a soustavně pohybuje březnový Den učitelů.

Dlouho to byl jediný učitelský svátek, alespoň já ho tak vnímala. Den učitelů u příležitosti narození Jana Amose Komenského.

Pak se objevil i druhý den učitelů, ten se slaví v říjnu, jako mezinárodní.

Tudíž ten březnový je tedy jen Den učitelů.  

Je asi jen český.

 A připomíná narození Komenského, který si dějinami nese přezdívku učitel národů. Neměl ji odjakživa, v historii byly totiž i okamžiky, kdy byl tak trochu zapomenutý.

Nicméně, dnešek se k němu hrdě hlásí, vnímá ho jako pedagogického guru a často se jeho jménem zaštiťují i moderní výukové metody.

Někdy by se možná on jako kantor divil, některá jeho konstatování o drzých a nevzdělavatelných dětech se navíc dneska raději nezmiňují, ale mnohé jeho metody jsou opravdu v současnosti na výsluní.

Březen tedy přímo vyzývá k připomenutí jeho osoby. Třeba jako průkopníka již zmiňovaných pedagogických zásad. Nebo jako filozofa, který svým myšlením předběhl dobu. Možná za zmínku stojí i jeho lidský osud, který mu připravil tři manželství a několik dětí, z nichž některé ke své smůle přežil. Zažil tedy i trudný osud rodiče, který pohřbí svoje potomky.

Zajímavé je i zjištění, že zkoušel znovuobnovit olympijské hry, což se ale povedlo až francouzskému baronovi Pierre de Coubertainovi.

Tady se tedy Janu Amosovi výjimečně nezadařilo.

Komenský pak ještě neuspěl ani v hledání perpetua mobile, o což se léta usilovně snažil. Ale jinak mu vycházelo takřka vše, na co sáhl.

 Stál pevně a dokonale rozkročen mezi mnoha směry, mezi vírou, vědou, pedagogikou i filozofií. Takový renesanční člověk. Nabízel různé varianty životních cest.

Stejně tak dnešek nabízí různé varianty výkladu jeho učení.

Třeba školy ho dnes vidí jako Zlatého Amose, o jehož soušku právě v březnu soutěží oblíbení učitelé.

Otázkou je, co by na takové zápolení řekl sám Jan Amos.

To odpovědět neumím, ale to, že si v březnu Komenský zaslouží víc než jen oficiální vzpomínku v televizním vysílání, to si tvrdit troufám.

Zkuste to i vy. Třeba vyzkoušet si v praxi jeho oblíbenou metodu názornosti. Tím, že vyrazíme do jarní přírody osobně prozkoumat, jak všechno raší. Nebo pozorovat západ slunce, který se neustále posouvá. Prostě nějak smysluplně využít březnové dny, podle Komenského zásad. Pozorovat svět a klást si otázky.